Tváří v tvář
Třináctý díl sepsaný na téma Zlé dvojče. * Nemělo cenu se vzpírat. Následovali vojáky. Vypravěč doslova cítil strach a bezmoc sálající z jeho společníků. Společně vstoupili do hradu. Měl už tu stát nebo teprve bude? pomyslel si Vypravěč, ačkoliv na tom nezáleželo. Na ničem už nezáleželo. „Vítejte! Tak moc jsem se těšil na setkání. Doufal jsem, že dorazíte sami. Ale jak vidím, moji muži vás dokázali najít a předat vám moji pozvánku,“ ozval se pevným hlasem jejích protivník. „Co jsi udělal s kronikou?“ odsekl mu Vypravěč. Odpovědi se mu dostalo ve formě pobaveného úsměvu. „Ale, ale. Copak je to za způsoby? Takhle se vítá rodina? No tak, bratříčku!“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Podzimní ráno od Miraell
Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Ranní krajinu, stále ponořenou do tmy halí něžná mlha, která skrývá mnohá tajemství. V té mlze má člověk pocit, jako by byl jediným na světě. Nebo alespoň široko daleko. Světlo vzdálené lampy se jeví pouze jako nejasný zářivý kotouč. Obloha začíná blednout, zvolna získává své světlemodré a narůžovělé odstíny. Až se nad obzor vyhoupne slunce, které se ještě snaží hřát, leč sil mu mnoho nezbývá. Mlha se zvolna rozpadá pod zlatavými slunečními paprsky odhalujícími barevnou podzimní krajinu, kterou malíř Podzim použil za plátno. Sluneční svit se převaluje přes listy stromů zbarvené do žluta, červena a odhaluje tak pravé klenoty přírody. Vydáno v původním znění bez...
Z louže přímo pod okap
Dvanáctý díl sepsaný na téma Tak za kolik. * Doběhli ke klášteru. Doufali ve chvíli klidu na přemýšlení. Zabušili na vrata. Bylo jim okamžitě otevřeno. Vyděšeně couvli. „Ne, to nemůže být možné,“ vydechl Vypravěč. „Měli jsme pravdu. Kam jinam jste se mohli schovat,“ pronesl velitel s jizvou na krku. Salix s chlapcem se otočili. Zjistili, že jsou obklíčeni. „Proč jste se přidali na jeho stranu? Kolik vám nabídl?“ ptal se překvapeně Vypravěč. „Tady nešlo o peníze. Díky němu žijeme. Díky němu mám zpět hlavu,“ pronesl ledově. „Ale to se ještě nestalo,“ odpověděl Vypravěč, zapomínaje, že se časy prolínají. „Možná pro vás. My si ale pamatujeme den, kdy nás sťali!“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Spolupráce z donucení
Jedenáctý díl sepsaný na téma Jsme tým. * Stál a pozoroval nechuť dvou vojenských skupin spolupracovat. Začínal z toho zuřit. „DOST!“ zaječel a místnost umlkla. „Ano, neznáte se, ale to je mi ukradené. Začnete spolupracovat,“ dodal už klidným hlasem, ale jeho pohled jasně dával najevo, že klidný rozhodně není. „Chci, abyste mi přivedli Vypravěče, tu zelenou holku a kohokoliv, kdo je tak tupý, že by se k nim přidal!“ vydal rozkaz a pozoroval dvě nesourodé skupiny, jak se začínají domlouvat. S prvním nápadem přišla skupina velících důstojníků, kterým se kolem krku táhla rudá jizva. Vojáci s kalichem na prsou přidali své postřehy. Pousmál se. Nakonec to společně zvládnou. Redakční úpravy provedla Helenia...
Netvor a princezna – část čtvrtá: Sebastian 1/2
I Fascinovala mě. Byla tak jiná než všichni ti, které jsem v poslední době poznal, i když jen zpovzdálí. Člověk by možná řekl, že když jsem s těmi ostatními nepromluvil, nemohu vědět, jací jsou. Jak by mě přijali. Ale já s nimi ani mluvit nepotřeboval. Už na první pohled byli plní předsudků, plní svých nezlomných názorů na svět a vše v něm. Kdyby viděli cokoliv, co se trochu vychyluje z normálu, byl by z toho oheň na střeše. Ale u ní ne. Od první chvíle, co jsem ji zahlédl, věděl jsem, že není stejná. Ona toužila po něčem neobyčejném. Po něčem, u čeho netuší, co od toho může čekat. Toužila po nějakém oživení svých všedních dnů. II Když jsme našli bezpečné místo, nechal jsem ji v klidu usnout. Nebylo to asi úplně nejpohodlnější, spát na mechu mezi kořeny stromů,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
