Halloweenská melancholie

Povídka do soutěže Halloween Pod vrbou.

Jonathan se s trhnutím probudil. Spatřil svého kolegu, jak spí ve starém křesle a hlasitě chrápe. Pod ním se válely dvě prázdné rumové láhve. Jonathana musel vzbudit zvuk pádu těch lahví. Zamrkal a prohrábl si vlasy. S obtížemi se zvedl z tvrdé židle a natáhl se pro jednu z lahví, která stála na stole. Znechucen ze sebe, z opilého kolegy a místnosti, která páchla rumem a smrtí, do sebe kopl zbytek vodky.

Jonathan kráčel s lopatou, o kterou se částečně opíral, mezi hroby. Opodál právě probíhal funus. Slyšel salvy a tichý nářek pozůstalých.

Ve večerních hodinách už byl hřbitov prázdný. Jonathan zamkl bránu a pustil se do zametání cesty. Pobrukoval si píseň, o které ani nevěděl, kde se ji naučil.

Jonathan spatřil světlo na jednom z hrobů. Krucinál, řekl si spíš pro sebe, pitomí lidi. Doklusal k hrobu a sfoukl svíčku. Chvíli hleděl na jméno mrtvé. Anastasia Erchant. Na hrobu byla fotka mladé dívky, mohlo jí být zhruba dvacet. Jonathan pohlédl na datum úmrtí. Zemřela přesně před rokem. Škoda takové hezké dívky. Na hrobu, kromě svíčky, leželo i několik květin a věnec.

Jonathan na svém rameni ucítil ruku. Ohlédl se. Stála tam dívka, velmi krásná a velmi bledá, oděna v černých šatech. Usmála se, když viděla, jak si ji Jonathan překvapeně prohlíží. Není z tohoto světa, došlo Jonathanovi. Když odcházela od Jonathana, její krok nebyl vůbec slyšet. Promenádovala se mezi hroby a vypadalo to, jako by něco hledala. Nebo někoho? Jonathan jí byl v patách. Dívka si prohlížela náhrobky několik minut, až se konečně u jednoho zastavila. Marcus Revelli, přečetl Jonathan. Náhrobek byl prázdný, nebyla tam jediná svíčka nebo květina. Obrázek, na kterém byla zachycena fotografie muže, byl pokrytý pavučinou. Jonathan několikrát zamrkal, když z hrobu vystoupil muž. Byl podobného rázu jako dívka. Nebyl z tohoto světa. Marcus Revelli objal dívku a políbil ji na tvář.

Jonathan zpovzdálí sledoval zamilovanou dvojici. Dívka, o které byl přesvědčen, že je to ona Anastasia Erchant, plakala. Marcus jí otíral slzy a šeptal utěšující slova.

Blížila se půlnoc. Jonathan to poznal podle toho, že se na hřbitov začali slétat havrani. Dnes byli neklidnější než obvykle.

Anastasia začala naříkat více. Marcus ji pevně objal a pohladil po vlasech. Hodiny odbily půlnoc. S posledním úderem dvojice zmizela. Hřbitov byl prázdný.

Jonathan nad tou podivnou nocí dlouho přemýšlel. V kanceláři prohledal všechna šuplata, až našel to, co potřeboval. Anastasia Erchant – Eutanazie. Pohlédl na druhý spis, kde byla fotografie Marcuse. Marcus Revelli – Eutanazie. 

* * *

Před rokem

„Stacy,“ řekl Marcus, „jsi si jistá?“

Anastasia kývla. „Už dál nesnesu trápení. Ty snad ano?“

Marcus zavrtěl hlavou. „Jen nemůžu uvěřit tomu, že prožíváme poslední chvíle.“

Anastasia stiskla Marcusovu ruku. „Jsme ale spolu. To není tak špatné, ne?“

Marcus se chtěl usmát, ale opět cítil tu strašnou bolest. Nemoc se už nedala zastavit. Podíval se na svou snoubenku. Měla holou hlavu, propadlé tváře a stěží se držela na nohou, přesto se usmívala.

Společně vstoupili do nemocničního sálu, ulehli na lůžka vedle sebe a drželi se za ruce. Anastasia se naposledy usmála. Pak odešla. Marcus se na ni chvíli díval, dokud za ní neodešel do stejného království.

Redakční úpravy provedla Áine Adair.