ŽD9 – Chcem len …
Drabble ve formě básně Chcem len kričať, na každú stranu, na svoju ranu, na seba samú. Veď sny ma klamú. Chcem len plakať, pre všetku bolesť, pre tú predzvesť, pre vlastnú mamu. Veď nechám ju samú. Chcem len odísť, za ňou a za ním, za večným snením, za čelením neznámu. Veď nádychy ma sklamú. Chcem len kričať, o podanie pomoci, o skončenie bezmoci, o danie spoločnosti. Veď uniknúť chcem minulosti. Chcem len plakať, nad stratenou nádejou, nad jeho krutou vetou, nad krehkosťou kosti. Veď nado mnou sa zlostí. Chcem len odísť, od svojho žitia, od mysle bitia, od tejto skutočnosti. Veď stratila som schopnosti. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Podzimní marodka
Drabble ve formě básně Dnes je venku velká zima, pro někoho sice prima. Jenže mně moc nesedí, moje tělo marodí. Na nákup se mi ani nechce, cítím se já celá křehce, rýma, kašel tuze mě souží, to si mé JÁ nezaslouží! Chci si taky chodit venku, dát si svařáku sklenku. Navštěvovat festivaly a bavit se s kamarády. Místo toho sedím doma, je mi to líto, je to škoda. Vlastně uteče mi všechno, je mi z toho hrozně smutno. Místo chůze do kina zakrývá mě peřina. Pravda ale je přece, za chvíli budou Vánoce! Snad do té doby budu fit, ne na paralenu živořit! Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Tulák
Drabble ve formě básně Snáší se noc a utichá lidské hemžení, zrak pozvedá vzhůru a místo snění vydává se na tajemnou pouť mezi hvězdami po nekonečnu plout, bez cíle, bez plánu. A třeba místo světel noční oblohy vidí v nich vepsané příběhy. Vidí, jak vládci dávných dob sledují svět nový mlčky, beze slov u zrodu i pádu. Hledí na hvězdy a vidí celý svět a nechce za žádnou cenu zpět do zmatku, co vládne životu, snad vítal by ticho a samotu. A tak když Betelgeuze jasně září, tulák sedí schoulený s úsměvem na tváři, a nikdo si nevšímá starého člověka, který rozluštil tajemství odvěká. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD9 – Malá komplikace
Drabble ve formě básně Mladá dívka v rozkvětu, oblékla se do šatu, vyběhla z Vysokého Zubu, tam, ke statnému dubu. Na milého zde čekala, dlouze s ním pak laškovala, odnesly to její šaty, vběhla zpátky do své chaty. Přemýšlela, jak je spravit, provětrala svůj mozkový závit, nejraděj by se vším šlehla, pomůže jí jenom jehla! V krku pocítila velký knedlík, když nabodla nohu svou na špendlík, Z nohy si ho vytáhla, mocně se s ním rozpřáhla. Dívka vzala jehlu do ruky, niť vytáhla z paruky, navlékla ji, začla šít, celé šaty zas bude mít! Později, v návalu šoku, do sebe nalila litr neznámého moku. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD9 – Nemohu to říct, promiň
Drabble ve formě básně Tak sundej své růžové brýle, teď je čas žít. Seber se, seber se, bude pak líp. Zkus žít i s tempem a zkus svůj být. Sundej ty brýle a začni v realitě žít. Myslíš si jaký jsi, jak tě mám ráda. Pleteš se, pleteš se, mám tě za kamaráda. Stále však toužím tuhle hru hrát. Chci sejmout masku, říct ti to hned, potom ti ale zničím celičký svět. Proč jsem tu masku vůbec měla, proč jsem tě raději nenáviděla? A ty mne stále chceš v náručí mít, já ale chci sama sebou být. Chci jenom žít, a sama sebou být. Redakční úpravy provedla Áine...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
