ŽD9 – Nemohu to říct, promiň

Drabble ve formě básně

Tak sundej své růžové brýle, teď je čas žít.

Seber se, seber se, bude pak líp.

Zkus žít i s tempem a zkus svůj být.

Sundej ty brýle a začni v realitě žít.

Myslíš si jaký jsi, jak tě mám ráda.

Pleteš se, pleteš se, mám tě za kamaráda.

Stále však toužím tuhle hru hrát.

Chci sejmout masku, říct ti to hned,

potom ti ale zničím celičký svět.

Proč jsem tu masku vůbec měla,

proč jsem tě raději nenáviděla?

A ty mne stále chceš v náručí mít,

já ale chci sama sebou být.

Chci jenom žít, a sama sebou být.

Redakční úpravy provedla Áine Adair.