Lačný slepec
Co je přátelství a láska, když peníze nemám? Je to pro chudé na oči páska. Proč život bohatých neznám? Peníze jsou svoboda, peníze jsou vše. S nimi budu vévoda a nikdy mi nebude zle. Budu si dělat, co budu chtít, vždy budu mít na chleba. Už nebudu jen hloupě snít, strach už nebude potřeba. Všichni by mě obdivovali, byl bych oblíbený. Můj majetek by mi záviděli, byl bych milovaný. Zlato se mi bude lesknout v dlaních, drahokamy odpočívat v trezoru. Budu šťastný jak dítě na saních a před chudý život dám závoru. Kdy to přestane být pouhý sen, konečně budu šťastný? Až zmizí měsíc a začne den a můj život bude jasný. Už jsem se rozhodl, vyloupím banku. Můj sen mě nakopl, získat pár franků. Přicházím s maskou, lidé okolo se mě bojí. Jdu za svou láskou, ale ochranka se na...
Netvor a princezna – část třetí: Linette 2/2
III „Zbláznila jste se?“ zamračil se na mne. „Víte vůbec, co říkáte? Myslíte si, že je to jednoduché? Myslíte si snad, že když odejdete se mnou a někdo na to přijde, že bude jednoduché se vrátit zpátky? Chcete strávit zbytek svého života jako vyhnanec? Jako já?“ Na okamžik jsem zaváhala. Co když má pravdu? Co když odejdu a už se nikdy nebudu moci vrátit? Ale na druhou stranu, myšlenka na prince Nicolae z Hustinu jen vyživovala moji touhu odejít. „Jsem princezna,“ řekla jsem se vztyčenou hlavou. „Kdykoliv zatoužím jít domů, ať budu jakkoliv daleko, každý mě sem jistě milerád doprovodí.“ „No, to máte nejspíš pravdu,“ uznal Sebastian po chvíli přemýšlení. „Ale i přesto nevím, jestli odejít se mnou je ten nejlepší nápad. V mé společnosti se nespí v měkkých a čistě...
ŠKM – Úlomek vosku
Královna Magdaléna otevřela svoji drahou truhličku s poklady svého života. Pohlížela na všechny ty předměty uvnitř s úsměvem. Prsty se dotkla úlomku vosku. Zdánlivě jen nepořádek, který se tam zatoulal nějakým nedopatřením, ale ne. Přesně věděla, kolik to pro ni znamenalo… Nikdy nezapomene. Rozlomila pečeť na dopise. Kousek z ní odpadl na stůl. Rozevřela dopis a zrak jí padl na mírně zkosené, ne úplně úhledné písmo. Se zatajeným dechem a zběsile tlukoucím srdcem začala číst. Vorswood, říjen 1726 Má drahá, vím, jak je neopatrné Vám psát. Kdyby se tento dopis dostal do nesprávných rukou… Nechci si tu tragédii ani představovat, ale nemohl jsem jinak! Musel jsem to všechno napsat, poprvé a naposledy. Miluji Vás. A Bože, díky, že mé city jsou opětovány! Nikdy bych si...
ŠKM – Prsten s rubínem
Královna seděla v houpacím křesle a pozorovala dovádění svých vnoučat. Byla unavená, hlídání takové divoké smečky jí dalo pěkně zabrat. A nebyla už nejmladší, každým dnem se blížil den jejích 90. narozenin. Měla úsměv na tváři, ve svých vnoučatech viděla tolik dobra, lásky a štěstí. Byla hrdá matka, babička a panovnice. Věděla, že brzy ze světa odejde a její koruna připadne její nejstarší dceři. Rosalie byla úžasná. Magdaléna neměla strach, že by zemi vedla špatně. Zrovna, když Magdaléna vzpomínala na den, kdy Rosalie řekla svou první větu („Mama, já chcu čůlat!“), se její nejstarší objevila ve dveřích. Vysoká, dobře stavěná, s černými kučerami, které zdědila po otci, zelenýma očima a špičatým nosem. „Roso!“ přivolala si ji Magdaléna a Rosa s kamenným výrazem...
ŠKM – Peříčková brož
Královna natáhla ruku do šperkovnice a s něhou z ní vyndala drobnou brož ve tvaru peříčka. Byla její nejoblíbenější; drobná, leč elegantní a vkusná. Dlouho ji už na sobě ale neměla, měla s ní spojených příliš mnoho smutných vzpomínek. Vzpomínek na svého bratra. Alexandr byl mladší než ona, ale nepamatovala si na dobu, kdy by věkový rozdíl skutečně pocítila. Vždy ji ve všem předehnal a jako mužský potomek jejich rodu měl před Magdalénou ve všem přednost. Svou sestru ale zbožňoval nade vše a nikdy by nikomu nedovolil, aby jí ublížil. To platilo nejen v jejich útlém dětství, ale i v dospělosti, kdy už se blížila Magdalénina svatba. Stalo se to asi týden před nadcházející svatbou. Magdaléna byla celou dobu nervózní a vyděšená; toho muže viděla jen jednou, na hostině...