Netvor a princezna – část druhá: Sebastian 1/2

I Blížila se noc. Na krajinu sedla tma a já se opět odvážil vyjít z lesa, kde se přes den skrývám. Když jsem si byl jistý, že venku není nikdo, kdo by mne viděl, vyplížil jsem se až k hradbám. Vyškrábal jsem se po zdi a ladně jako kočka jsem na druhé straně neslyšně dopadl nohama na zem, když jsem zeď přeskočil. Znovu jsem se rozhlédl, jestli mě nemůže nikdo vidět. Ne. Bylo tu pusto a prázdno. Pomalu jsem se rozešel do ulic. Dlaněmi jsem hladil zdi městských domků. Byly to nuzné stavby, žádný velký přepych… Pro ně. Říkal jsem si, co bych dal za možnost bydlet v takovém domečku. Povzdechl jsem si a mé prsty zabloudily pod košili, aby se dotkly náhrdelníku. Doby, kdy jsem byl člověkem jako každý jiný, byly nenávratně pryč. II Skrytý u růžových keřů, díval jsem se...