Netvor a princezna – část první: Linette 2/2

V Když jsem se ráno probudila, pořád jsem musela myslet na netvora. Na příběh, který mi v noci Anastazie vyprávěla. Bylo mi jedno, jestli ten příběh je nebo není pravdivý. Bylo mi ho líto. Ani člověk, ani zvíře. Vyhnanec na obou stranách. Je tedy odsouzen k věčné samotě. Nedivím se, že je zlý. Kdybych byla na celém širém světě úplně sama, asi bych také byla zlá. „Co o něm ještě víš?“ zeptala jsem si, když mi Ana zavazovala korzet. „A o kom?“ v hlase jí zněl údiv. Možná už na to zapomněla. Překvapilo mě to, i když vím, že už není nejmladší. „O netvorovi, samozřejmě. Co o něm víš?“ „Linette, mé dítě!“ zavrtěla chůva hlavou. „Je to jen příběh. Nemyslete na něj tolik.“ Zamračila jsem se. „Bála ses o mě. A když jsem se ptala proč, vyprávělas mi ten příběh. A teď mi...