Dívka v maskách
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obloha pod rouškou zmizela, utichly koncerty ptačí, tu krok za krůčkem zvesela vysokou trávou kráčí: Děvče obulo tuláckých bot a na mapě značí křížky, je muzikantkou bez not, co hraje na okapy a stříšky. Co prošla hor, luk a polí! Co kvítí pohladila, co změnila podob a rolí, co kamení přeskočila! Je zákeřnou zlodějkou, co mříže nezastaví, dávnou čarodějkou, co provazy nespoutají. Schvátí úrody i skály, strhne základy domů, než schová se zpátky do korun stromů. Redakční úpravy provedla Helenia...
Netvor a princezna – část první: Linette 1/2
I Seděla jsem na lavičce v královské zahradě. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a naslouchala zvukům nočního města. Zachvěla jsem se, když se zvedl mírný větřík a ovál mi nahé ruce a nohy. Byla jsem venku jen v noční košili, tak, jak jsem přelezla balkón. Možná jsem se měla přiobléct. V noci je ještě zima. V keři nedaleko mě zapraskalo. Otevřela jsem oči a chvatně jsem se postavila. Trochu vylekaně jsem se rozhlédla. Sleduje mě snad někdo? Ať jsem se dívala, jak jsem chtěla, nikoho jsem neviděla, ale nepříjemný pocit nezmizel. „Haló?“ zeptala jsem se pro jistotu. Nemusela jsem křičet, tma roznesla můj hlas daleko. „Je tu někdo?“ Nic. Znovu zapraskání v keřích. Vyjekla jsem. Zase prasknutí. A další. Pod nohama mi proběhla myš. Nejdřív jsem se jí vyděsila, ale pak...
Netvor a princezna – Prolog
Příběh o Sebastianovi, trinidadském knížeti, který je vyhnancem považovaným za netvora – v rozrušení se totiž mění v příšeru, a princezně Linette, která je nespokojená se svým životem plným pravidel… Podaří se jim uprchnout ze svých osudů? „Elisabeth! Elisabeth!“ slyšela jsem Ceciliin hlas a cítila jsem, jak se mnou třese. Rozespale jsem otevřela oči a pohlédla na svoji kněžnu, která mě budila ze sna. Téměř okamžitě jsem zaregistrovala, že ležíme v mokrém ložním prádle. Chvatně jsem se zvedla. „Nekrvácíte?“ zeptala jsem se pro ujištění ještě před tím, než jsem stihla rozsvítit lampy. Pořád byla ještě dost velká tma. „Ne. Žádné krve jsem si nevšimla. Já – já myslím, že je vše v pořádku.“ Po tom, co domluvila, si Cecilie položila dlaně na břicho a tvář jí...
Smrťákův těžký život 3. – Bloumání
Trvalo celou věčnost, než mě konečně propustili z té proklaté nemocnice. V sádře je sice stále obalena naprostá většina mého těla a téměř se nemohu pohnout, aniž by to ve mně bolestně nezacukalo, ale alespoň jsem doma. Ano, můžu to nic dělat doma. Jsem raněná. Vím naprosto spolehlivě, že rány na těle nejsou to jediné, co mě stahuje ke dnu. Ztráta, kterou jsem pociťovala každou minutu každého mizerného dne, byla nevyčíslitelná. Ale život plynul dál, Země se točila i beze mě. Najednou tomu byly dva roky. Dva roky, během kterých jsem s nikým o ničem nepromluvila. Zkrátka už nebylo, co říct. „Tak a dost, Lauro, mám toho tak akorát,“ to mě najednou vyrušil z nekonečného rozjímání tatínkův rozzlobený hlas. „To tvoje mlčení už trvá příliš dlouho. Teď hned půjdeš ven...
Za hranicemi I – Ohrožení
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tak se to stalo. Noční můra, která ji děsila už několik dnů, se změnila ve skutečnost. Zůstala sama. Přes slzy ani neviděla, jestli zarazila dřevěný kříž do čerstvě navrstvené zeminy rovně. Co bude dělat? Elvíra se postavila, upřela rozmazaný pohled na iniciály jí tolik známé a v mysli si vybavila modlitbu, která měla ochraňovat duši zemřelé. Jediné štěstí v její nezáviděníhodné situaci bylo to, že jí minulý týden bylo patnáct. Oficiálně je dospělá, tudíž nemusí jít do sirotčince, kde by beztak nevydržela ani měsíc. Ale jak vydrží sama bez babičky? Co si jen počne? Oříškové oči se jí opět zalily slzami. Kousla se do jazyka, aby se nerozbrečela. Musí něco vymyslet. „Děvče, máš v sobě tolik síly!“ Otočila se. Ten...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
