Ledová náruč
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je mi devět, když stojím na okraji říčky a sleduji to otravné mrňavé stvoření, jak z dřevěné lávky vedoucí na druhou stranu řeky krmí kachny kousky chleba. Nechci tady být. Měl bych být s kamarády, ale místo toho jsem uvězněn s tímhle… špuntem. Protřesu ztuhlé ruce a zastrčím je do kapes v naději, že je uchráním před chladným listopadovým větrem. Špičkou boty bezděčně kopnu do hromádky spadaného listí, a pro jednou je mi zcela ukradené, že se zašpiním. Neměl bych tu být. Copak jsem já snad rodič? Prosil jsem se o sourozence? Občas zvednu pohled k radostné dětské tvářičce a nechápu. Nechápu, co vidí na těch opeřencích, chlebu, a proč tady oba stojíme, zatímco nám dešťové kapky padají za krk. Jsou studené...
Promáčený pavouk
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kapka vody z nebe spadla na velká pavoučí kusadla. Pavouček je promáčený, celý den má hned zkažený. V duchu proklíná hnusné deště, které mu teď brání v cestě. Další kapka dopadá, víc zkažená nálada. Pavouček slzy roní, pak pod deštníkem hlavu skloní.
Vedro trávím u vody
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kap, spadla mi z prstu u nohy kapka zpět do jezera. Bylo vedro k padnutí. Na slunci jsem se smažila, pražila, umírala jsem. Proto taky ten pobyt u vody. Byl tu klid, až neobvyklý. O tomhle místě téměř nikdo neví. Ostrůvek, na němž jsem, je vlastně ukrytý v otevřené části jeskyně. Proto to vedro. Cesta sem je jinak až neuvěřitelně studená. Ale mně se tu líbilo, mít soukromé koupálko je přeci něco. Stoupla jsem si na břeh miniaturního ostrůvku, zhluboka se nadechla a skočila šipku. Žbluňk. Že jsem skočila špatně a bez přemýšlení, mi došlo brzo. Tělo našli za týden.
Voda zachraňuje
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Šplouch. To byl zvuk, který se ozval při dopadu košíku do moře. V tom koši se ukrývalo miminko. Moře bylo divoké a rozbouřené, ale jakmile zaslechlo pláč, tak se uklidnilo. Teď jen jemně houpalo a malé miminko se uklidnilo. Voda nevěděla, co má dělat. Najednou se rozhodla. Jižní proud zesílil a koš nabral jasný směr. Sídlo boha Poseidona. Koš jemně ťukl o dveře a ony hned otevřely. Vyšel z nich muž. Vyňal dítě z koše a prohlédl si jej. Dítě bylo tmavé pleti a mělo černé vlasy. Bůh neváhal a vzal jej domů. A tak voda zachránila další nevinný život. Redakční úpravy provedla Helenia...
* Úplňkové čtení 07/18 *
Milí čtenáři, vážení spisovatelé, drazí návštěvníci čítárny Pod vrbou, těžko uvěřit, že už je to měsíc, co jsem Vás posledně zdravila ve zbrusu novém fialovém hábitu a teprve se rozkoukávala v prostoru čítárny. Ještě méně uvěřitelný je fakt, že za tu dobu se naplno rozběhla letní soutěž Vrba ve víru živlů (už jsme v půlce!) a nejen v rámci ní vyšlo pod vrbou na sedmdesát nových příspěvků. Nu, zkrátka píšete jak diví! Pište dál! * Dnešní úplněk je výjimečný a věřím, že většina z Vás bude v noci s trochou štěstí sledovat úplné zatmění Měsíce, jaké jsme v České republice dlouho nezažili. Dobu čekání na pozdní večerní hodiny si můžete zpříjemnit inspirativním čtením tady u nás Pod vrbou. Vzhledem k množství nově vydaných dílek jste možná nestihli přečíst vše k živlu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
