Počátek
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Byla mi zima. Medvědí kožešina mi zakrývala jen část těla a zbytek sžíral mrazivý chlad. Nezbylo, než si zvyknout. Všichni v tlupě jsme na tom byli stejně. Krajinu omráčila děsivá rána. Oblohou projel klikatý blesk. To mi ještě tak scházelo. Bouře. Utíkal jsem se schovat do jeskyně a s obavami hleděl na děsivé divadlo. Rána! K nohám mi spadla větev z blízkého strom zapálená od blesku. Chtěl jsem utéct, ale zůstal jsem stát na místě jako přikovaný. Ten oheň mě magicky přitahoval. Plameny hladově okusovaly větvičky. Nemohl jsem odtrhnout oči od té podívané. Natáhl jsem opatrně ruku a ucítil teplo. Redakční úpravy provedla Helenia...
Císařův plamen
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Císařův plamen Císař pozvedl k ústům pohár a se zalíbením se zadíval do plamenů. Zdálo se mu, že se v nich zračí naprosto vše. Jeho život, lásky i jeho nepřátelé. Zvuk praskajícího dřeva mu přinášel zvláštní pocit uspokojení a míru, který už dlouho nepoznal. Kéž bych tento okamžik dokázal protáhnout donekonečna, pomyslel si. Myšlenka na to, že by oheň, který mu přinášel dosud nepoznaný klid, mohl uhasnout, ho rozesmutnila. Se vší tou vahou odpovědnosti na jeho bedrech to byla přece jen malá cena za to, že se na chvíli rozveselí. Císař Nero si povzdechl a odvrátil se od hořícího Říma. Redakční úpravy provedla Helenia...
Ohnivé anonymní drabble
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Budu Vám o jedné vrbě a ohni vyprávět. Když jsem byla ještě malá, měli jsme na zahradě několik vrb. Onu vzácnou vrbu mlátivou ne, bohužel. Na velikonoce jsme je stříhali a pletli si z nich pomlázky. Po zbytek roku vrby stály jako němí posluchači na břehu potoka. Jednou večer jsem nemohla spát a tak jsem si sedla k oknu a koukala ven. Bylo již hodně po půlnoci, když mě zaujal malý červený plamínek uprostřed jedné z vrb. Vypadalo to, jako by hořela, jako by tam někdo nasypal žhavé uhlíky. Vrba tak v mých dětských očích ožila. Dnes již vím, proč. Redakční úpravy provedla Helenia...
Ohnivá povídka od Indris
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Tu noc nikdo nemohl usnout. Tma pomalu ovládla krajinu, slunce zmizelo za horizontem. V táboře se však nikdo nehýbal. Muži strnule seděli před stany a zírali do plamenů. Pouze hlídka zvolna procházela táborem, z jednoho konce na druhý. Noc byla temná a čas ubíhal pomalu. Dick byl sám před jedním z otrhaných stanů a hleděl do plamene ohně, který osvětloval jeho tvář. Byl sám, vždy byl sám. Už od mládí byl zvláštní. Byl mladší syn bezvýznamného lorda, takového, jakých byly v celém království desítky. Jako druhorozený měl předurčenu kariéru učence, nebo kněze. On však nestál ani o jedno. Od mala miloval dvě věci, oheň a boj. Většinu času trávil v kovárně jejich rodového hradu, naslouchal zvuku kladiv, vůni dýmu...
Pohádka o vlkovi a ohni
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Měsíc ležel na temné zemi po jedné straně jeskyně. Po tlapce mu stékala krev. Moc dobře věděl, že mu ti lidé mohli způsobit něco daleko horšího. Házeli po něm zapálené klacky, mohl být rád, že vyvázl pouze se zraněním na tlapce. Oheň, věčný nepřítel všech zvířat. Ani nebojácní vlci nemohli tvrdit, že oheň je neškodný. Hloupí lidé, bláhově si myslí, že oheň ochočili. Jak krutě se mýlí! Z jeskyně, o kterou se Měsíc opíral, vyšla vlčice – zářivě zlatavá srst jiskřící v temnotě na všechny strany. Vlčice se ohlédla na Měsíce a její zrak spočinul na zraněné tlapce. „Měsíci? Jsi v pořádku?“ zeptala se Hvězda starostlivě a okamžitě se k Měsíci vrhla. „Jo, jsem, neboj, Hvězdo,“ řekl a zavrčel, když ho Hvězda donutila,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
