Strážce plamene

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Starý šaman se zadíval před sebe na shromážděné lovce z okolních kmenů a poté sklopil zrak do plamenů. I on kdysi býval jako oni. I když to není tak úplně pravda… Uguk byl vždycky poněkud nešikovný a málokdy něco opravdu ulovil. Ten den, kdy se pro něj vše navždy změnilo, nebyl žádnou výjimkou. Opět se vracel do jeskyně bez úlovku a navíc si při pokusu o stopování kořisti ošklivě pochroumal nohu. Naštvaně kulhal směrem k domovu a doufal, že se tam dostane dříve, než začne z odporně šedých mraků téct voda. Ani to se mu samozřejmě nepodařilo. Brzy se spustila strašná průtrž mračen a Uguk byl brzy celý zmáčený. Jako by to nestačilo, tak se ještě hádali bohové a házeli po sobě jeden zářivý šíp za druhým. Uguk se za...

Ohnivé riziko

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Hoří oheň, plápolá, to je ale krása, zimu hezky udolá, je to ale spása. Avšak, na mou věru, bezpečný on není, i ve večerním šeru čerti se v něm žení. Tak si pozor dej, nechceš li se spálit, na paměti měj, že nesmíš se vzdálit. Pak on probudí se k životu svému, on ihned rozhodne se k něčemu fakt zlému. Tehdy on sluha není, on pánem se tu stává, a ve sluhu se mění kdo volnost mu dává. Pod kontrolou hezky držme jeho krásu a v mrazech vždycky hledejme s ním spásu. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Explózia

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Som postihnuté čierne dievča, sirota,“ povedala som môjmu najbližšiemu vychovávateľovi v ústave, ako by bol slepý. „Aby ma spoločnosť videla ako menejcennú, stačila by jedna z tých vecí. Ja mám štyri, nemá zmysel sa snažiť.“ „Chceš mi tvrdiť, že plameň sviečky na správnom mieste nedokáže vyvolať explóziu?“ odvetil. Ten rozhovor som si opakovala celý život. Vtedy som si explóziu predstavovala ako významný čin pre svet. Prinajlepšom Nobelovu cenu. Určite však nie ako naučenie sa mágie. Nie ako vzdelanie od anjela. Istotne nie ako zostúpenie do pekla a zabitie samotného diabla. Ani sám autor ponaučenia si to tak nepredstavoval. No stalo sa. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Bůh ohně – špatný pán

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zapalme svíce, ať nás Bůh vidí, že nejsme nestvůry, že jsme jen lidi. Pomodli se, hlavu poslušně skloň, lžičkou o drahý porcelán tiše zvoň. V náručí své dítě drž pevně, ať si nepopálí ručky jemné. Dveře vrznou, otevřou se, matka jen se hrůzou třese. Není to muž ani žena, ta tvář nic nepřipomíná. Bůh ohně zjevil se vám, svou krutostí dobře je znám. Rodina vyhnána, před domem stojí, další krok udělat se bojí. Před sebou obraz holého neštěstí, domov hořící, toť trestání neřestí. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Z táborového deníku

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zapálení prvního táborového ohně je velmi vážnou záležitostí, na kterou se každá duše těší, neboť jeho plameny symbolicky odemykají vrata pravé letní zábavě. A taktéž se neobejde bez tragikomických situací, na které je pak ještě dlouho vzpomínáno s úsměvem na tváři. Jako každý správný rituál, i tento obsahuje určité body, jež je potřeba splnit před usazením se na připravené lavičky či špalky. Prvním ošemetným bodem je samozřejmě sběr toho správného dřeva, aby dobře hořelo a moc nečoudilo. Což znamená, že Kokos je rázem přivázán ke stožáru, aby se nemohl hledání zúčastnit, neboť nás minulý rok svými poleny vyhnal z tábora tak spolehlivě, jako by tam vrhl dýmovnici. Vedení se rázem ujímají Chip s Jasmínou a svými...