Strážce plamene

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Starý šaman se zadíval před sebe na shromážděné lovce z okolních kmenů a poté sklopil zrak do plamenů. I on kdysi býval jako oni. I když to není tak úplně pravda…

Uguk byl vždycky poněkud nešikovný a málokdy něco opravdu ulovil. Ten den, kdy se pro něj vše navždy změnilo, nebyl žádnou výjimkou. Opět se vracel do jeskyně bez úlovku a navíc si při pokusu o stopování kořisti ošklivě pochroumal nohu. Naštvaně kulhal směrem k domovu a doufal, že se tam dostane dříve, než začne z odporně šedých mraků téct voda. Ani to se mu samozřejmě nepodařilo. Brzy se spustila strašná průtrž mračen a Uguk byl brzy celý zmáčený. Jako by to nestačilo, tak se ještě hádali bohové a házeli po sobě jeden zářivý šíp za druhým. Uguk se za takové situace poněkud bál pokračovat v cestě, ale ještě víc se bál strávit noc mimo jeskyni. Kdo ví, jací tvorové by ho mohli ve tmě vyčenichat.

Právě co nejrychleji kulhal po planině, když vtom jeden z božských šípů minul svůj nebeský cíl a zasáhl jediný strom rostoucí na pláni. Uguk před tou září odvrátil zrak, a když pohlédl zpět, uviděl strom obklopený podivným světlem. Jako by do něj sestoupilo samo slunce. Opatrně se přiblížil blíže a zjistil, že ona záře hřeje stejně jako sluneční paprsky. Dokonce ho trochu popálila, ale ve svém stavu okouzlení to ani nevnímal. Všiml si, že jedna část slunečního žáru se usídlila na konci větve, která ležela kousek dál od stromu. Na chvíli se zarazil a přemítal, zda by tím, že ji sebere, nerozzlobil bohy, ale nakonec zvítězila touha ukázat tento div i svým příbuzným a přátelům v jeskyni.

A tím započal sled událostí, na jejichž konci se z Uguka stal uznávaný šaman a Strážce plamene. Osud a bohové (a také jeho vlastní odvaha) ho proměnili z nešikovného lovce v uznávaného mudrce, který přinesl lidem oheň a ovlivnil tak navždy jejich směřování.

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.