Letní grilování… aneb Když se kouzelníci snaží splynout s davem

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Začalo to úplně nevinně. Jeden přítel, který má mudlovské rodiče, a tedy i spoustu kamarádů, pozval mě a moji kamarádku Jarmilku na večerní grilování do jeho oblíbené hospůdky U Kalichu. Popisoval nám, jak je gril úžasné zařízení, že nejlepší maso je ugrilované na dřevěném uhlí a jaké umějí mudlové vařit vynikající pivo. I když samozřejmě tato část se nás vůbec netýkala.

V sobotu večer jsme se tedy s Jarmil sešly u nás doma a s pomocí maminky jsme si upravily oblečení dle mudlovského stylu. Naštěstí je Jarmilka na tyhle věci ujetá, takže to byla velká zábava. Obě jsme měly pohodlné kalhoty zvané džíny, volná trička a na nohou tenisky. Pro jistotu jsme si ještě vzaly nějaké svetry a stáhly vlasy do ohonu. Přesně v sedm jsme se dotkly přenášedla a za chvilku se k nám hrnul George. Ujistil se, že vypadáme dostatečně mudlovsky, a už se hrnul do baráčku, kde bylo napsáno Hospůdka U Kalichu.

Rychle jsme prošli vnitřkem útulného hostince, který se až tak nelišil od kouzelnického, a skončili na malém dvorku, kde byli Georgovi přátelé. Rychle nás představil s tím, že teď začíná nejdůležitější část, rozdělání ohně. Chlapec jménem Marek vytáhl odněkud pytel a vysypal z něj do děrované nádoby dřevěné uhlí, pak na to nalil něco, co silně zavánělo blíže neidentifikovatelnou vůní (jmenovalo se to tekuté pepo) a pak škrtnul zápalkou. Oheň se celkem rychle rozhořel. Až jsem se podivila, co to mudlové používají za kouzla. Po chvíli se dotyčný vrátil ještě s nějakým přístrojem. Když ho uvedl do chodu, začal vydávat strašně hlasitý zvuk a dřevěné uhlí v nádobě se během chvilky rozžhavilo. Z nádoby také začal létat roj jisker. To mě trochu vyděsilo, ale všichni byli v klidu, tak jsem to neřešila.

Využila jsem chvilky, kdy se nic nedělo, a trochu se rozhlédla kolem. Stála jsem na kraji pergoly a kolem mě byly dřevěné stoly a lavice, na kterých bylo rozprostřeno jídlo a pití, u stropu visely lampióny a uprostřed dvorku stál onen pověstný gril. Skládal se z většího a menšího válce. Jak jsem později zjistila, tak rozpálené uhlíky se sypou pouze do toho menšího válce, který ohřívá ten větší.

Za chvilku byly uhlíky nažhavené. Jarmilka uznala, že viděla dost, a s radostí přijala pozvání na limonádu od jednoho fakt hezkého kluka. Mě zajímalo, co bude dál. Marek si tedy nasadil obrovskou rukavici, zřejmě měla nějaký žáruvzdorný efekt, a vzal si nádobu s horoucími uhlíky. Bohužel neodhadl vzdálenost a narazil do grilu, který to neustál a převrhl se. To Marka vylekalo natolik, že upustil uhlíky a ty se rozkutálely směrem k dřevěné pergole a posezení. Někdo pohotově na uhlíky chrstnul nějakou tekutinu, která však měla zcela opačný efekt. Nastala panika.

Po očku jsem koukla na George, jestli něco udělá. Měl u sebe hůlku a mohl ji použít. Ten však stál vedle mě a nevěřícně kroutil hlavou. Asi zachytil můj vystrašený pohled, protože se ke mně přitočil a ujistil mě, že je tu všude silné protipožární kouzlo, a tudíž od uhlíků nic nechytne. Jenom si budeme muset trochu delší dobu počkat na gáblík.


Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *