Letní slunovrate
Báseň od Ayi Watanabe – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Letní slunovrate, prosím, nechvátejte. Deště chvíli nechte, horka si odneste. Za tři dny máte premiéru, kéž byste měl i derniéru. Léto začne ofiko, chlapi nesundaj jen triko. Slunce kraje zavalí, holky k vodě se vyvalí. Chlapi v ruce s triky projdou městské butiky. Pohoda jak v Hollywoodu, kdyby dal nám někdo vodu. Nejlépe tu z deště, tak horka si odneste. Sice slunce vrátilo se, rád bych ale do nečase. Sbalte švestky a odejděte, prosím, Letní slunovrate. Redakční úpravy provedla Helenia...
Sen noci svätojánskej
Drabble od Cassandry Aurory Nottovej – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Čítam v posteli knihu o keltských tradíciach. Zrazu sa so mnou pohne zem. Všade je kaleidoskop farieb. Snívam? Vidím vatru. Horí jasným plameňom, okolo nej jasajú dievčatá a chlapci. Snažia sa ju preskočiť. Som zmätená, ale zároveň uchvátená tou krásou. Všimnú si ma a ja neváham. Chcem sa k ním pridať. Očarila ma atmosféra noci, niečo je vo vzduchu. Je cítiť ohňom, teplom a mágiou. Pokukujem po jednom chlapcovi a aj on po mne. Keď do seba vrazíme, tak aj v nás sa rozpáli oheň. Približuje sa mu tvár k mojej. Chce ma pobozkať… a ja sa v tom zobudím.
Láska ze zápěstí – 2. kapitola
Autor: Arizona McBaker Uběhlo již 7 let od setkání April a Leonarda v Zoo. Za tu dobu oba stihli vystudovat vysokou školu – oběma se podařilo dostat na Honl – a zjistit o tom druhém snad každou drobnost. Jako třeba to, že celý život žili přesně na opačné straně města než ten druhý. Ale i to, že April nejraději snídá jablka, naopak Leonard má nejraději ranní okusování celeru. Již rok spolu bydleli, právě uprostřed cesty mezi Leonardovým rodným domem a Apriliným. Ve všem vždy hledali perfektní rovnováhu. Samozřejmě se za těch sedm let nejednou pohádali, ale nikdy to nebylo tak hrozné, aby to zabránilo událostem dnešního večera. Koneckonců, byli si souzeni. April zrovna přišla po práci domů, rozsvítila světla a na zemi nalezla cestičku z fotek. Nechápavě se na fotky...
Nikdy sa neotáčaj – 2. kapitola: Skúšky
McAfferty ju zaviedol pred budovu japonského štýlu, so sedlovou strechou vyrobenou z obrích sekvojových polien. V okolí bol uhrabaný štrk a v čistom rybníčku plávalo pár oranžových rybiek. „Nepochybujem, že vieš, čo je toto za budovu,“ prehovoril McAfferty. „Dojo?“ skúsila. Prikývol a cez široký otvor vstúpili dnu. V pomerne veľkej miestnosti tam trénovalo štyridsať detí oblečených v bielych kimonách, previazaných čiernym alebo hnedým pásom. Nechávali sa prehadzovať cez rameno, rôzne sa krútili, kopali, padali na zem a znovu bez problémov vstávali. Yhwana na to s úžasom pozerala. Vždy si chcela bojové umenie vyskúšať, no nikdy na to nemala príležitosť. McAfferty ju zaviedol do menšej miestnosti po pravej strane. Stena naproti bola čisto biela a v strede bol...
Stále ťa milujem – 5. kapitola
Autor: Nika Rose Marano Slnko už zapadalo a pomaly sa blížila noc. Obloha sa stmavila, a tak poskytovala tmu, ktorá dopadala na Podhoru. Niektorí ľudia sa už schyľovali domov, no niektorí ešte zostali vonku a zabávali sa. Bavili sa natoľko, že si ani nevšimli, že sa otvorila vstupná brána a dnu vošiel mladý tmavovlasý muž, odetý v čiernostriebornom odeve z drahých látok. Jeho modré, no zato temné oči blúdili po budovách, ktoré míňal. Jeho dlhý fialový plášť za ním vial a zanechával tak za sebou menšie kúdoly prachu. Na okamih sa zastavil a prezrel si skupinku mladých dievčat, ktoré postávali neďaleko od neho. Jedna, dlhovlasá blondína, si ho povšimla a mrkla naňho. Muž sa pousmial a vybral sa k nim. „Nemali by ste byť tak neskoro večer vonku, dámy,“ poučil ich s...