Stromopsaní – Setkání se smrtí

Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? * Blodyn našel krčmu neobvykle rychle. Stála na malém náměstí dřevěné vesnice. Ačkoliv byla vesnice malá, obyvatelstvo zde bylo početné. Na náměstí stál hlouček lidí, který sledoval postavu zahalenou v kápi, choulící se na zemi v tmavém kabátu. Tyčily se kolem ní železné mříže a velký řetěz, končící uzavřeným zámkem, byl kolem mříží dvakrát obtočen. Když Blodyn procházel, postava náhle přiskočila k mřížím. Pod kápí se skrývala bledá tvář muže. Byl podvyživený, lícní kosti měl vystouplé a pod zářícíma, zarudlýma očima měl tmavé kruhy. Sledoval, jak Bard vchází do krčmy a když zmizel, nepatrně si olízl rty. V krčmě panovala slavnostní nálada. Stoly se otřásaly pod salvou smíchu. Bylo to sice těžké, ale...

Stromopsaní – Je tu někdo?

Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? „Někdo musel vyslyšet mé prosby,“ říkal si potichu. Ještě včera večer vzpomínal na to, kdy potkal naposled člověka, a najednou ho uvítala celá vesnice a ještě s hospůdkou. Tomu se říká „dvě mouchy jednou ranou“, zaradoval se bard Blodyn a radostně si poskočil, udělal krok dopředu a otevřel dveře do hospůdky. Přivítalo ho podivné ticho. Rozhlédl se po celém prostoru, ale nikde nebylo vidět ani živáčka. Vše bylo krásně čisté, vyvoněné a každý stůl byl prostřen ubrusem a ozdoben vázou s květinou. Nebyla to žádná vesnická knajpa pro místní opilce, spíše to připomínalo hospůdky pro vyšší společnost, které měl možnost navštěvovat v době svého dospívání, kdy ještě žil ve městě. Tlumeně tu hrála příjemná...

Stromopsaní – Dávný přítel

Navázáno na kapitolu od Hazel Jane Morion – Hradby. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ Bard se zarazil a zapřemýšlel, hlas mu byl velice povědomý, ale nedokázal si k němu přiřadit žádný obličej. „Něco sis tu snad vzal?!“ Tajemný mužský hlas výhružně pokračoval a Blodyn se začal trošku bát. „To… to jsou moje věci,“ zakoktal se. „Loutna, hůl i tlumok patří mně,“ pokračoval přidušeným hlasem. Pak ale sebral veškerou svou odvahu, rychle se otočil a stanul neznámému tváří v tvář. Když pohlédl onomu muži do očí, velmi se podivil. Možná si nejprve nedokázal k hlasu přiřadit tvář, ale přece jen ho již dávno znal. Bard Blodyn se usmál a na chvíli se vrátil zpět ve svých vzpomínkách… Bylo horké letní odpoledne a malý blonďatý chlapec s pronikavýma šedýma očima ho trávil u...

Stromopsaní – Učeň

Navázáno na kapitolu od Nerys Heliabel Ghostfieldové – Strašák v poli. Seidion bydlel se svou ženou, synem, dcerou a matkou v poměrně velkém domě na kraji vesnice. Bard brzy shledal, že se jedná o velmi šťastnou domácnost. Ženy se skvěle staraly o domácnost – dům byl dobře zařízený, útulný, ale uklizený, a Seidion vždy přiložil ruku k dílu. Seidionův syn nebyl nikdo jiný než odvážný chlapec z pole. „Málem bych zapomněl, pane barde, jmenuji se Rionard.“ představil se Blodynovi, když ho provázel po jejich domě. A Seidionova dcera Molly, která se po starším bratrovi téměř ve všem opičila, se bardovi představila hned, jak se vrátili do kuchyně. Barda ubytovali v kuchyni na slamníku. Seidionova manželka Helena sice navrhovala, ať mu syn a dcera přenechají svůj...

Stromopsaní – Chlad a tma

Navázáno na kapitolu od Helenie Kukkové – Slibný začátek Ještě když procházel po boku městských stráží branou, zářil štěstím. Družné a veselé srdce bardovo nadšeně zaplesalo, už když se voják zmínil o slavnosti poprvé, ale až s blížícím se městem ho pohlcovala ta pravá slavnostní nálada. Začínala daleko před hradbami dlouhou řadou vozů s vínem, kupci na kozlících se nehádali jako obvykle, ale smáli se a v žertu na sebe pokřikovali. Samotné útroby města už pak slavností přímo žily – ulice se hemžily veselím a výzdobou, tu a tam tak nevkusnou, až to bardovi přišlo krásné. „Ve kterém hostinci máš přátele? Ukážeme ti cestu,“ naklonil se k němu velitel stráží, když znenadání zastavili uprostřed rušné ulice. „Ehm,“ pronesl bard nejistě. „U Draka!“ něco říct musel a...