Stromopsaní – První překážka
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. Nemohl na ni přestat myslet. Byla nádherná. Nevěděl o ní vůbec nic, ale přesto se do ní zamiloval. Nevěděl, jestli ta sličná panna je na tom stejně, ale věděl, že ji musí zase vidět, ať to stojí, co to stojí. Přehrával si to pořád dokola a dokola, jak vypadala, a přemýšlel nad tím, jak se tu zčistajasna objevila a kdo vůbec byla. Nevěděl, kde ji má začít hledat, ale rozhodl se jít za svým srdcem. Koukl se na Zrzečku a optal se jí laskavě: „Nechtěla bys jít se mnou?“ Veverka váhavě přešla po tlusté větvi stromu a skočila mu na rameno. Usmál se na ni a znovu jí pověděl: „Co bys řekla na to, kdybychom šli hledat moji budoucí lásku?“ Nevěděl, kam jde ani co má očekávat od své cesty, ale snažil se jít...
Stromopsaní – Výzva
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? Když bard otevřel vrzající dveře do hospody, okamžitě si prohlédl prořídlé návštěvníky. Byl tu svalnatý blonďatý krasavec, který se mu představil jako Vikon, asi patnáctiletá černovlasá dívenka jménem Annya a starý obtloustlý muž s neobvyklým jménem Daristox. Samozřejmě tu byl ještě usměvavý pohublý hostinský Albertini, který pocházel z Itálie. Poté, co všichni zákazníci Blodyna pozdravili a představili se mu, vylétl z kuchyně Albertini a zapištěl: „Mamma mia! My mít novo zákazník! My dnes mít šťastné den! Jak Vy se jmenovat?“ „Jsem bard Blodyn,“ odpověděl mu bard. „Blodýn! Ó, Blodýn, já fás móós rádo pšifitát f mojá chospodá U Albertina! Blodýn, co fy si dát?“ švitořil hostinský. „Nic, nic,“ usmál se...
Stromopsaní – Blodyne, dlužíš mi píseň!
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. „Kde jste, madam?“ rozhlížel se kolem a pátral mezi stromy. Několikrát se procházel kolem místa, kde ji viděl, a toužebně hleděl do dálky. Byla tak krásná… Ale byla mu také neuvěřitelně známá, jako by ji už někdy viděl. Možná ho čeká v budoucnosti, v té lepší, kde nebude tak osamělý. Blodynovi to však bylo divné, byl si jistý, že nikdy žádnou ženu, která by jí byla byť jen podobná, neviděl, a přesto… Vrtalo mu to hlavou, když sešel na lesní cestičku a pomalu jí kráčel vstříc svému novému dobrodružství. V duchu přemítal, do jakého města dorazí. Jakou píseň bude hrát jako první, aby své publikum řádně pohostil kulturou. A přitom všem se usmíval, aniž si všiml zbojníka, který na něj vyskočil z křoví....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 7. kapitola
Pan kolejní je štramák – nedal bych ho ani za mák! Seděl jsem na talířku a olizoval kousek jablka, který mi podstrkovala hodně dlouho Chester, než jsem si ho od ní teda vzal. Jsem ještě trochu smutný z toho, že mě tu nikdo nebere vážně, ale rozhodl jsem se to změnit. Nějak… V kolejce je klid. Náš pan kolejní zas ve svém křesle. Ostatní studenti štěbetají a skrze roušky zní jejich hlas trochu tlumeněji, což mi vyhovuje. Plameny v krbu šlehají vysoko. Je tu dost suchý vzduch, ale naštěstí je otevřené okno, které mě osvěžuje. Chester Mikeyskovitá: Super, pane profesore… Pane profesore, a nebylo by možné mi to říct tak jako potajmu dříve? Udělal byste si u mě vočko…. – mrká na něj – Nicholas McElen: kdepak, slečno mikeyskovitá. To...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
