Kousek historie
Kamkoliv vkročily kočovné kmeny, zůstali mrtví muži, slabé ženy. Vznikaly říše, jež zaručily lidu, že mohou svou půdu obdělávat v klidu. Obhajovat hranice, moc posilovat, o bohatství velkých říší usilovat. Zapsat se do dějin jako vítěz bitev, opěvován skončit na bojišti mrtev. Pečovat o vládu nad rolníky, za ziskem posílat bojovníky. Rozvíjet i umění, i řemesla, nejstaršího syna vsadit do křesla. Mocné panovníky mít za spojence, avšak stane-li se z nich konkurence, celý rod chladnokrevně povraždit, vládnoucí dynastie bude žít. Někde náboženská tolerance sílí, někde se církev v lidech šeredně mýlí. Někde se stoupenci protestantismu bouří a jinde katolíci Bohu věrně slouží. Kde monarcha neomezeně vládne, tam prostý lid bez práv v chudobě chřadne. Kde nemají rozum,...
Vlkodlačí lov – 1. kapitola
Velké tlapy, hustá srst a ostré tesáky? To všechno má Levalla, alfa samice a vůdkyně vlkodlačí smečky. Shánění krve a masa, přežití její smečky patří k jejím povinnostem. Užívá si zabíjení a strach lidí. Myslí si, že nic jako láska neexistuje, bude v to ale věřit věčně? Cítila je, cítila jejich krev, cítila jejich strach, paniku. Dokázala je vycítit na kilometry daleko. Slyšela jejich vystrašené hlasy, jejich křik, když jim její lovci trhali maso zaživa. Slyšela jejich zmatené pobíhání, které doprovázelo dunění velkých tlap. Vyběhla ze svého úkrytu a připojila se ke svým druhům. Zaujala svoji pozici vepředu a navedla smečku doprostřed kulatého náměstí. Dřevěné chajdy tu byly na každém kroku. V hlavě se chválila za dobré místo pro lov. Vyštěkla a vlci obklíčili...
O dívce, která neměla na výběr
Ocitáme se ve světě s prastarou magií, která zdejším obyvatelům koluje v žilách. Co se ale stane, když se magie zakáže a každý její uživatel může být přísně potrestán? Lze vůbec odepřít něco tak přirozeného, jako je dýchání? * Ještě před pár týdny jsme byli poměrně šťastní. Přinejmenším do té míry, jak jsme mohli být v zemi sužované válkou s démony. Naše vesnice je v severní části vnitrozemí, sotva pár mil od Trollích skal, a tam si žádný démon netroufne. Nikdy jsme vlastně úplně nepochopili proč. Trollové jsou sice trochu prchliví a zakřiknutí, ale mírumilovní, a není tomu tak dávno, co jsme s nimi žili v symbióze. Před tím zákonem… Staré ztrouchnivělé dveře zavrzaly a hned poté jim do melodie zanotovala podlaha. „Jak je jí?“ ozval se ustaraný hlas a já se...
Podzim
Podzim. Vedra se zdála být tak úporná, tak silná, že nikdy neodejdou. Dnes už jsou jen vzpomínkou. Zvedá se vítr, listí lítá všude kolem, obloha zatažená, chlad. Ponurá předzvěst bláta a dešťů. Zimy. Tmy. Vlezlý vítr se dostává i pod nové a nové vrstvy oblečení, nic ho nezastaví. Avšak podzim je i krásný. Je barevný, smutný, teplý i mrazivý. Jako smutný klaun. Avšak nabádá nás k odpočinku, teplým nápojům, přemýšlení a spánku. Sluníčko si potřebuje odpočinout, aby se za půl roku vrátilo v plné síle. Stejně jako my. Déšť uspává nás a my bychom se měli nechat. Vyspat se. Odpočívat.
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 6. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Roušku jsem nosil – strachem se rosil Chester jsem našel celou ohořelou a zafačovanou. Z té trošky vlasů, co jí zbylo, jí stoupal dým a kroutil se ve spirálu, zatímco se můj človíček houpal a stále dokola opakoval: „Recept na bláto! Fazolka, po směru, fazolka, proti směru, fazolka, po směru, fazolka, proti směru.“ Na nose měla dvě obrovské bradavice a já měl chvíli strach, že se kvůli nim převáží dopředu a pořádně si natluče. Jak se tak houpala, z kapsy jí spadl kousek papírku, na kterém stálo: Cesta za pokladem První úkol začne u Květiny, která má oči všude. Pošlete jí sovu a ona vás už nasměruje dál. Netušil jsem, oč jde, ale musel jsem nutně něco udělat. Než jsem však cokoliv stihl,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
