Simirajský bojovník – 27. kapitola
Přesun Nata probudilo hlasité hulákání z venku. Neustávalo, a tak mu nezbylo než se obléknout a jít se podívat, co se děje. Nedělo se však nic zajímavého. Vesnice byla na nohou a kdo mohl, připravoval se na cestu. Slunce také teprve vstávalo, a tak se jen lehce protáhl a šel se projít pro něco k snídani. Zásoby se skladovaly o tři chatky dál. Když k nim dorazil, musel si vystát frontu, všichni si chtěli vzít něco s sebou na cestu. „Ještě nejsi oblečený?“ zaslechl za sebou hlas. Poznal ho, byl to Meron. Stál tam v krásném naleštěném brnění, které ale vypadalo příliš tenké, než aby zastavilo nějakou ránu. „Ještě je čas,“ odpověděl ještě poněkud rozespale. „Vyrážíme za hodinu,“ usmál se Meron. „Už?“ probralo Nata....
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 5. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Jak mě Primus vytrestal – aniž bych snad o to stál Probudil jsem se, vylezl ze svého domečku a protáhnul si přeleženou nožku. A zjistil jsem, že ať osliznu šuplík, kolikrát chci, ven se nedostanu. Byl jsem tu nadobro zavřený… Věděl jsem, že se dostávají školní tresty, ale že za trest mě Primus zavře v šuplíku a já se ani nestihnu přihlásit na předmět, to jsem opravdu nečekal. Zhluboka jsem dýchal a snažil se koncentrovat. Citace z knihy Příručka pro drsné šneky: „Když jste někde zavření, neztrácejte naději a počkejte, až vám někdo otevře… Bojíte-li se, schovejte se do ulity. Nebojíte-li se, pátrejte a utužujte mysl!“ A tak jsem se vydal na obhlídku a našel sešítek s informacemi o...
Tma
Když uhasíná svící žár, objímá mě tajemna a nejistoty svár. Mnoho zve ho tma foremná. Tma není navíc, byla tu dřív. Nemá pýchu pávů a pávic, když za světlem je skryta hřív. Když tu tma je vždy, kdyby světlo umlklo napořád, jen ve slepotě oka by mdly a společnost schvátil by neřád. I kdyby zde nebyla, ani to nebyl by sen, v světlu naše duše by se trápila. A oči zase slepé jen. I když nás mnohdy děsí a jen málo z nás se v ní cítí doma. Dobra i zla je směsí a má to optimální aroma. Možná že vždy třeba je a trochu z ní je nutno. Až slunko přejde obzoru okraje, však bude vám s ní...
Krysa ke kryse sedá
Jednou se jedna krysa ocitla kdesi v nějaké síni. Byla plná lidí – žlutých, modrých, zelených, červených, dokonce i fialových. Krysa se vydala na obhlídku. Vzala to okolo stolu s modrými ubrusy, poté se vyšplhala nějaké nic netušící osobě po hábitu na stůl. Tak se stalo, že krysu spatřilo několik párů očí. Někteří majitelé těchto očí začali okamžitě utíkat nebo ječet. Jiní se zase po naší krysce vrhli. Nějaký šťastlivec ji chytil a zdlouhavě si ji prohlížel. Mezitím se síní rozlehl další jekot a ohlušující rány padajících těl. Krysy byly polapeny, vůbec se jim to nelíbilo. Proto se rozhodly hrad podmanit…
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 4. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Tess Boneová poklad svírá – Morísek zvědavostí zmírá. Tess Boneová: – vstává z křesla a místo sebe zanechá ceduli: „DRAHÉ PATRONČE, NA NĚJAKOU DOBU MIZÍM. POKUD SE NEZASTIHNEME DNES, ZKONTAKTUJI TĚ RÁNO. TESS.“ – A jak tak procházela kolem Chester, mrkla na ni a do kapsy jí něco vložila! Byl jsem u vytržení. Natahoval jsem tykadla a snažil se přijít na to, co můj človíček dostal. Byl jsem zvědavý jako ten šnek, který objevil Ameriku, aby ukojil svou zvědavost po nových šnečích zvyklostech. Citace z knihy Špici mezi šnečími domečky: „Mezi mudly i kouzelnickým obyvatelstvem či dalšími bytostmi je veřejně známo, že kontinent zvaný Amerika objevil kouzelnický veterán Kryštof...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
