Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 3. kapitola

A tak zůstal jsem sám – i když srdce žluté mám. Autor: Mrzimorský Morísek Uvolněně jsem posedával na křesle pana kolejního a spokojeně si slintal. Chyběl mi snad jen lístek salátu, ale věděl jsem, že jsem si svého človíčka ochočil natolik dobře, že mi na kolejním pokoji určitě bude podstrkovat pořádně šťavnaté lístečky salátu. Honesty Warell Kiksová: Nevíte, kdy dostaneme patrony? – ztuhne a znervózní – Dost mě to děsí… Chester Mikeyskovitá: Honesty, jaké patrony?? Sinead Siobhain: Honesty, neboj. – pousměje se – My jsme všichni hodňoučký. – mrkne a stoupne si před Kim držící váhu a přesvědčivě se usmívá – Natáhl jsem krk. Co mají s tou váhou? Můj kolejní se ovšem zhoupnul, já se zhoupnul s ním a udělalo se mi...