Simirajský bojovník – 26. kapitola

Plánování Fred Nata naposledy viděl, když se snažil najít muže, který přežil bitvu na Velké pláni. Nikdy nedokázal pochopit, proč ho přišel hledat, ale to už bylo jedno. Nejvíc riskoval, když mu pomohl utéct ze zajetí. Kdyby na něho přišli, znamenalo by to jistý rozsudek smrti. To se naštěstí nestalo, a tak se teď opět po delší době znovu připojil se svým kmenem k Rymirské armádě. Podle všeho se předpokládalo, že královská armáda dorazí někdy zítra k večeru. Fred byl nervózní. Zatím vlastně ještě žádnou pořádnou bitvu nezažil a také si nebyl jistý, co udělá, když se střetne s Natem. Na chvíli zase černé myšlenky zažehnal a zabavil se tím, že si šel pořádně připravit a vyčistit zbroj. Do jeho výbavy nově přibyla ještě krátká kudla s jemně pozlacenou rukojetí....

Cauliflower

Povídka použitá v úkolu v Literárním semináři Vesmírná loď Argon 4435 letěla vstříc planetě Venuši. Najednou se v lodi rozezněl varovný signál a na displeji se objevil meteor. Jakmile kapitán lodi, Harold Dawson, uviděl meteor, hned začal udílet rozkazy. „Z levé strany se k nám blíží meteor. Horacio, stoč kormidlo na pravou stranu,“ řekl kapitán. „Ano, pane,“ řekl člen posádky, Horacio Davlisch, a šel ke kormidlu. Kapitán opět promluvil k zbylým pěti členům vesmírné expedice. „Připoutejte se k sedadlům,“ řekl, šel si sednout k řídícím přístrojům a zapnul si pás. Ostatní členové následovali jeho příkladu. Mezitím se Horacio pokoušel nasměrovat loď na pravou stranu. „Kapitáne, myslím, že jsme vyvázli,“ řekla další...

Simirajský bojovník – 25. kapitola

Dohoda Nate vyběhl z paláce. Své kamarády našel stát kousek vedle se svými koňmi. Jejich pobavených výrazů si nemohl nevšimnout. „Vy máte s králem pořád nějaké tajnosti,“ usmál se Druu, když k nim došel. Nate mu úsměv oplatil. „Pracovní záležitosti. Musím se vrátit zpět do Erinského lesa.“ „Proč? Jsme králova osobní stráž. Je naší povinností být v bitvě s ním,“ nerozuměl tomu Sakip. „Ano, já vím, ale je to králův rozkaz. Hned jak se vrátím, připojím se k vám.“ Chytil Darka za ohlávku a vedl ho pryč z nádvoří. „A ještě abych nezapomněl, to je tvoje,“ vrátil se zpátky a Brixovi vrátil červenou pásku velitele. „Jsem rád, že jsi v pořádku,“ dodal ještě s úsměvem, poplácal ho po rameni, pak nasedl...

Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 3. kapitola

A tak zůstal jsem sám – i když srdce žluté mám. Autor: Mrzimorský Morísek Uvolněně jsem posedával na křesle pana kolejního a spokojeně si slintal. Chyběl mi snad jen lístek salátu, ale věděl jsem, že jsem si svého človíčka ochočil natolik dobře, že mi na kolejním pokoji určitě bude podstrkovat pořádně šťavnaté lístečky salátu. Honesty Warell Kiksová: Nevíte, kdy dostaneme patrony? – ztuhne a znervózní – Dost mě to děsí… Chester Mikeyskovitá: Honesty, jaké patrony?? Sinead Siobhain: Honesty, neboj. – pousměje se – My jsme všichni hodňoučký. – mrkne a stoupne si před Kim držící váhu a přesvědčivě se usmívá – Natáhl jsem krk. Co mají s tou váhou? Můj kolejní se ovšem zhoupnul, já se zhoupnul s ním a udělalo se mi...

Dvě sestry

Pozor, násilné prvky! Žijí dvě sestry, Světa a Inna. Poznáte, jestli je každá jiná? Inna je krásná jak růže květ a ten, kdo ji zná, může jen chválu pět. Oproti tomu Světa je jenom plná zášti, její nejlepší léta se nad ní tiše vznáší. Kdo je ten mladý muž? Přichází za Innou a jen díky ní už nemyslí na jinou. Mají mít brzy svatbu, sestřina zášť jim však do cesty přidá hradbu jak hrozný temný plášť. V noci, když všichni spí, vkrade se Světa k nim, jen ona jediná teď bdí, připravena na hrůzný čin. Ve dlani svírá nůž, vše je naprosto jasné, připravená je už, až jeho život zhasne. Tiše bodá dál a dál ve svojí zlosti. Kdo by to počítal, kolik ran zhostí. Tomu, kdo miluje, bohužel ne však ji, to srdce zhrzené našlo už ten svůj cíl. Pod rouškou tmy pak běží, nikým...