Noční můra

Varování: Pro silnější povahy! Stojím u okna, do noci hledím, cítím se jak ponocná, a přesto stále nevím. Spánek mě láká, do lože ať lehnu, má mysl však váhá, co když se již nezvednu? Obloha temná, hvězdy shůry hledí a spánek volá: „No tak, děvče, již ulehni.“ Měsíc vysvit, kouká zpoza mraků, pro mě jak ostrý břit, zařízl se do mých zraků. S výkřikem tlumeným mé tělo od okna klopýtalo, s pohledem zrazeným do lože uléhalo. Mysl zděšená usínati v plánu neměla, já, ramena svěšená, spánku se poddat nechtěla. A spánek zas mou mysl konejší, pohyby mých řas jsou stále rychlejší. Rychle kmitají, spánku chtějí vzdorovat, světlo stále vítají, pořád chtějí bojovat. Pohyb najednou ustal, tělo do peřin padá, spánek svou oběť dostal, leží tu jak kláda. Noc líně za...