Hogwartské rozjímání

U krbu jsem seděla, do plamenů hleděla. V myšlenkách se utápěla, porůznu si vzpomněla. Na první krůčky na hradě, když jsem byla malé havráně. Malá, nesvá a vystrašená, poprvé ke klepadlu vyslaná. Stačila chvíle malá, a jak jsem byla ráda, že mezi modré poslalo mě stvoření moudré. Po čase vykoukla jsem z úkrytu, sundala svou šnečí ulitu. Život hradní získal mě, bylo mi tak krásně. Přátele jsem našla, když na sraz jsem si zašla. Od těch prvních kroků uběhla už spousta roků. Však já jsem pořád tady, ač změnila jsem trochu barvy. Avšak Hogwarts navěky i přes své záseky budu domovem nazývat, s přáteli si...