Sedmero umění subsalixkých – Zvláštní den
1. kolo – Povídka Soutěže. Úkoly. Mimořádňáky. Semináře. Články. Patroly. Je nedělní odpoledne a já mám vše odeslané, splněné, ukončené. Můj to-do-list se krásně zelená splněnými položkami a já si konečně můžu oddychnout. Je to za mnou! Protentokrát. Mám několik málo hodin, než se krásné uklidňující kulaťoučké nuly přemění na vysoká čísla nesplněných povinností. Venku se nás sluníčko snaží zahřát posledními paprsky, které jsou vzácnější a vzácnější a tak se vydávám ven, vstříc babímu létu. Automaticky mířím pod vrbu, to je moje skrýš. Stále jsem nenašla své oblíbené místo, kde by kmen vrby perfektně seděl mým zádům a tak se snažím s knížkou a hrnkem kávy najít to správné zakroucení kmene, které by bylo ideální pro má záda. Po chvíli poměrně pohodlnou pozici...
Sedmero umění subsalixkých – Krvavé svíčky
1. kolo – Povídka Být v Bradavicích první rok je pro každého trochu náročné, ale každý se s tím vypořádává jinak. Každý po svém. I já mám svůj vlastní způsob, a i když jsou tu všude kolem mě bezva lidé a kamarádi, občas prostě musím někam utéct a vyrovnat se s tím… asi smutkem. Velice často mizím právě pod naši starou, prastarou vrbu. Přivolám si nějakou pěknou knihu, opřu se o mohutný kmen stromu a úplně se ponořím do děje. Je jedno, jestli jde o zamilovanou romantiku, vtipnou komedii nebo napínavý dobrodružný román. V tu chvíli zapomínám na všechen smutek a všechny starosti a jediné, co mě zajímá, je, aby hrdina vyhrál a vše dobře dopadlo. Ano, tak přesně takhle jsem tam seděla i minulý měsíc. Přišla jsem celá rozmrzelá. Potřebovala jsem se trochu rozveselit a...
Sedmero umění subsalixkých – Popáté!
Do vrbového proutí se opírá vítr… A vánek v koruně magické vrby zpívá. Až usednete pod vrbu, zaposlouchejte se do jejích tónů a melodií, nechte se jí unášet, ale dejte pozor, aby vás neodnesla docela. Probouzí totiž fantazii a fantazie nesmí přijít vniveč, má zůstat navěky uchována pod ochranou kouzelného stromu. Vaším úkolem nebude nic menšího než strávit chvilku se svou oblíbenou písní a pustit se do zajímavého žánru songfiction. Pište na motivy písně! Že ale umí být vrba škodolibá, pište formou deníkového zápisu. Nelekněte se těžkého úkolu, vyzkoušejte, kam sahají hranice fantazie, spojte zdánlivě neslučitelné a dokažte vrbě i sami sobě, že fantazie žádné hranice nemá. Až úkol splníte, nezapomeňte píseň přiložit. • Své příspěvky posílejte skrze brigádu Sub...
Sedmero umění subsalixkých – Počtvrté!
Už k vám letí čtvrté zadání naší soutěže… Vítr si hraje v koruně vrby a šeptá různé příběhy, které poté vrba vypráví dál. Ovšem dnes to nebyl jen samotný vítr, kdo našeptával. Znenadání se totiž ve stínu vrby usadila nádherná sova, aby si odpočinula. I všimla si, že vrba ráda naslouchá, a rozhodla se, že i ona přispěje něčím, co by vrbu obohatilo. A vaším úkolem bude vyslechnout a převyprávět bajku, kterou se sova rozhodla vrbě povědět. Bajku pište tak, jako byste se vy sami převtělili do sovy a vyprávěli. A nezapomeňte, že bajka je slohový útvar, ve kterém se zvířata v mnohém podobají lidem; mluví, vykonávají podobné činnosti či přebírají lidské vlastnosti. Bajka má za úkol zkritizovat a především poučit lidskou společnost. • Své příspěvky posílejte skrze...
Naše planeta
Naše země je kulatá, co však není – tak určitě zubatá. Všude okolo plno trávy roste, stromy, keře, květiny, na každém jsou nějací hosté. Ať už je den nebo noc, všechno má svou kouzelnou moc. Obloha posetá hvězdami, možná několika miliardami. Velký měsíc co mění svůj tvar, projít se po něm, to je velký dar. Všude plno vody okolo, kochám se tím ráda, i když je šero. Nebo ve dne si ležet v trávě jen tak, koukat na oblohu, mrakům dávat jejich tvar. Různě po světě jsou i hory, možná potkáš i zvíře, co má rohy. Pokud prostředky na to máš, můžeš procestovat ten svět náš. Každý má rad to svoje kouzlo země, podívej se z vrchu, kolik je tu zeleně. Je neuvěřitelné, jak je tahle planeta staletá a stále dokola na ní krása vyrůstá. Létá si kolem slunce, z dálky však...