Před usnutím

Je pozdě a bolí mě hlava s vidinou dalšího rána bytostně nesouhlasím. Přítmí hladí moje oči líbá je jemně na víčka naprosto přirozeně. Čaj jsem dávno vypila trochu se snad i polila jakoby mimoděk. Na rande s Morfeem už teď jdu příliš pozdě bude tam?

Pro hudbu zrozená

Báseň ze soutěže. Pro hudbu zrozená celá však bez jména. Je smutná či veselá? Co hraje, nad čím přemítá? Bude to jazz? Swing? Blues? Jenom si tipnout zkus. Až na chvíli zhasnou všechny svíce, v hudbu věř převelice. Je silná, je magická, je svůdná, je tragická. A všechna její síla, zní z jejího lůna. Té sličné, milé panny, jejíž tělo nemá hrany. Ona je totiž ta jediná, pro hudbu osudem...

Povalentýnská samota

Nejlepší příspěvek ze soutěže Povalentýnská samota. Včera byl Valentýn. Ale toho jednoho jediného vyznání se nedočkala. Nedočkala se vlastně žádného vyznání. Zranilo ji to. Myslela si, že ji má rád. Myslela si, že se mu líbí. Vždyť jí dal k narozeninám čtyřlístek a k Vánocům čokoládu. Pořád dokola opakoval, jaká je skvělá, jak se s ní dá o všem mluvit. Jak je jiná než ostatní děvčata. Měla ohromnou radost, když jí podal valentýnské přání. Ale ta radost se v okamžiku změnila v ostrý břit, který se hluboce zařízl do jejího srdce. A to přesně v okamžiku, kdy se zeptal: „Co myslíš? Bude se to Olivii líbit?“

Slzy za přítele

Smějete se, když jste šťastní, pláčete, když jste zoufalí a když vás něco bolí, ať už na těle či na duši. Ale co uděláte, když jste nesmírně nešťastní a zároveň vás zaplavuje podivné zadostiučinění, mísící se s nepochopitelnou radostí? Nevím, co byste udělali vy. Já jsem se nerozhodovala, prostě jsem učinila to, co vždy v tuhle dobu, bez ohledu na náladu. Setřela jsem si slzy, zvedla jsem se z ledu a bez jediného ohlédnutí jsem se vydala pryč. A co, že tam ležel, a co, že jsem ho tak krutě milovala i nesnášela? Myslela jsem si, že bych mohla být krutá. Proč ne, trápil mě spousty let a já se zmohla jen na hloupé škrábance, kterým se vysmál svým nedokonalým a přesto fascinujícím smíchem. To, co vždy touhle dobou. Zkontrolovala jsem, že mám stále tašku přes rameno a...

Citátové drabble VIII. od Elizabeth

Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VIII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ – Dante Alighieri. Skláněl se nad ním, nad jeho tělem, ze kterého se vytrácel život. Slzy mu stékaly po tvářích, i když si kdysi zakázal plakat. Přesto je nedokázal zadržet, teď ne. Díval se na něj, na jeho klidný výraz, který vídal už tolikrát předtím. Pamatoval si chvíle, kdy si hráli na zahradě na vojáky, ze všeho možného si vyráběli zbraně… Ani jeden tehdy netušil, že válka pro ně nakonec bude tvrdou realitou… Snívali o tom, že vystudují, ožení se a budou šťastní. Jenže osud jim nepřál a jedna jediná kulka je v...