Do poslední kapky 3.

* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Ano, nemáte se čeho obávat,“ odvětil hlas v pozadí. „Dejte mi ještě pár dní,“ ujistil ji. „Proč to tak trvá?“ naléhala. Na něco takového kalibru se čekalo těžce. Každý den očekávala šok a nebo úlevu. Nevěděla, po čem touží víc. „Dejte mi pár dní.“ Zavěsil. Sakra, proč se za každou cenu musel chovat tak podivně? Běhal jí z toho mráz po zádech. Její muž se už dobrý týden choval zvláštně podezřele. Byl na ni...