Obrázkové drabble VI. od Queti

Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. „To bude tvoje smrt.“, znělo mi v hlavě, když jsem klepal na dveře. Řekla mi to Majka, ta nejdivnější holka na škole, když jsem přiznal, že jdu za kartářkou. A taky že byla. Řekla mi to hned, jak jsem vstoupil: „Jo, je pravda, že jsem tvoje smrt. Ale neboj se, a sejmi si tenhle balíček.“ Byl jsem tak tumpachový, že mě nenapadlo odporovat. A pak to přišlo. Stručně shrnutých těch třicet minut, budu žít šťastně až do smrti. A pak se rozloučila, asi chtěla působit povzbudivě: „Neboj, já nespěchám. Vím, že neutečeš. Tak se tu… pěkně...

Barvy

Povedený příspěvek do soutěže Barvy z pera Kirsten Woodové. Kdysi hodně dávno, ještě dřív, než Merlin pamatuje, dřív, než byly postaveny Bradavice, dřív, než začala vznikat kouzla, dřív, než na svět vkročili první mudlové, a dokonce dřív, než se začal den střídat s nocí, byly tím nejživějším z celé naší planety barvy. Barvy byly velmi čiperná stvoření, rády si hrály, smály se spolu a činily celou zemi veselejší a krásnější. Byly různé: Od růžové až po zelenou a od fialové až po žlutou. Měly tisíce odstínů a všechny byly stejně čilé a byla radost na ně pohledět. Dlouhou dobu spolu všechny žily v míru. Je ale pochopitelné, že na jinak pustoprázdné zemi se brzy začaly nudit. A jak už to bývá, někdy bychom ani nevěřili, co jsou tvorové z nudy schopni udělat. Tak se...

Kamenná želva

Každý měsíc si odbývám tuto povinnou návštěvu, a právě proto mě tolik zarazila slova mojí pratety: „Sepsala jsem závěť, Karle.“ Zkoumavě jsem se zahleděl do jejích stařeckých očí a snažil jsem se zjistit, jakou odpověď ode mě očekává. „Ty tam nejsi.“ V první chvíli mě zastihla myšlenka, že na mě zapomněla a že se mi omluví, ale z výrazu své pratety jsem si domyslel, že mi jen tak nepodá bližší vysvětlení a že si přímo libuje v mém zmateném mimickém projevu. Několik vteřin předstírala, že čeká, až se vložím do jejího monologu, přestože samozřejmě věděla, že já se teď určitě neozvu. Vychutnávala si ten okamžik jako hyena drásající čerstvou mršinu, když není konkurence v dohledu. „Jana odvedle mi chodí na nákupy, občas mi přinese něco k...

Křídla nočních motýlů

Krystalky tmy na křídlech nočních motýlů pod ranním sluncem roztají, s bezdechým úžasem jako když potkáš vílu se ti srdce až zatají.Vílí prach na šupinkách jemných když setřeš, navždy ztratí moc Bytosti světla pod ochranou temných – i světlo v sobě skrývá noc. Světlo ve tmě a noc ve dne, motýl se k spánku ukládá, když východní obzor bledne a vstává jitřní nálada. Noc je zas pryč a slunce září, po klenbě nebes stoupá výš, zříš radost v jeho rozjásané tváři a noc si tajně hledá skrýš. Kapky tmy křídel nočních motýlů před paprsky se utají a sotva zajde den, uvolní svoji sílu – noci se zase...

Příběh jedné kapky

Velmi povedený článek do soutěže Barvy z pera autora, který si přál zůstat v anonymitě. Kdesi v temnotě nejhlubšího oceánu žila jedna malá kapka. Pohybovala se v rytmu vodní masy stejně jako všechny sousední kapky, znaly jen neustálé kolébavé houpání, jež jim zajišťovalo jistotu a smysl existence, jež je vedlo z jednoho dne do dalšího. V temnotě si všechny byly podobné jako vejce vejci. Malé kapce se však zdály sny, že jednoho dne nebude tak černá jako svět, v kterém dosud žila. Zdálo se jí o barvách, tvarech, o světě, který nikdy nespatřila a který ani nikdo neznal. Často ve snech slýchala zvláštní písně. Družky se jí smály, že je pomatená, ryby jen tiše proplouvaly a odstrčily ji z cesty. Kapka se zastyděla a dál už se nikde neptala. Až jednou se jí zdálo, že...