Noční návštěva

Povedený úkol z Literárního semináře na téma divadelní hra.

Postavy:
Petr, Lucie, Myš/Markéta

Noc. Ztichlá divadelní scéna. Tu náhle se opona pohnula a o chvíli později ospalou atmosféru proťal výkřik. Petr vběhne na scénu a v tu chvíli se rozsvítí světla a ozáří celé podium. Na scéně je klasická kuchyně s linkou, lednicí (momentálně otevřenou), stolem a třemi židlemi. Na jedné z židlí stojí Lucie a pátravě se rozhlíží po zemi kolem sebe.

Petr: Co tu ječíš, vzbudíš celý dům.
Lucie: Myš. (vykoktá ze sebe Lucie a pátravě se stále rozhlíží kolem sebe)
Petr: (rozhlédne se kolem sebe) No, nejspíš už jsi ji vyděsila dost na to, aby se tě bála víc než ty jí.
Lucie: (nepřestává se rozhlížet kolem sebe) Ale ona mluvila.
Petr: (jen pokrčí rameny) Víš co, měla bys přestat číst všechny ty nesmysly o kouzelnících a kouzelných tvorech. Jdu radši zase spát. (odejde ze scény)
Lucie: (sleze ze židle, vezme do jedné ruky smetáček a do druhé lopatku a takto ozbrojená začne prohlížet kuchyň.) Vylez! Já vím, že tu jsi.
Myš: (vyběhne zpoza lednice)
Lucie: (ztuhne na místě a myš si bedlivě prohlíží)
Myš: Co na mě tak zíráš? Nikdy jsi neviděla myš?
Lucie: (vyděšeně se na myš podívá) Ty mluvíš, myši přece nemluví. To musí být sen, já spím!
Myš: Jasně, že spíš, kdyby jsi nespala, copak bych uměla tohle? (myš začne levitovat nad zemí)
Lucie: (už klidným tonem) To dává smysl, myši přece neumějí mluvit ani létat.
Myš: Rozhodně. (přikyvuje a přelevituje na jednu ze židlí) Neměla bys pro mě kousek sýra? Mám takový hlad, že jsem to už nevydržela a chtěla vám něco ukrást z lednice.
Lucie: Jasně, určitě se tam něco najde. (odloží smetáček a lopatku, vyndá z lednice kus sýra a položí ho před myš)
Myš: (zhltne sýr) Vynikající. (rozplývá se blahem)
Lucie: Co tu vlastně děláš?
Myš: Co by, pozoruji vás.
Lucie: Pozoruješ? Proč?
Myš: Mám za úkol o vás zjistit co nejvíc.
Lucie: Jako o naší rodině? (díví se)
Myš: Ale ne, o mudlech.
Lucie: O mudlech?
Myš: No o těch, co neumí kouzlit.
Lucie: (zamyslí se) Ale já spím a tohle je sen, takže proč bych taky nemohla kouzlit?
Myš: Vlastně proč ne. Klidně to zkus.
Lucie: Tak co bych tak jenom… Tak víš co, já se proměním v myš a budeme tu dvě. (začne různě kroužit rukama, črtá do vzduchu magické symboly a něco si při tom mumlá) Nejde mi to, asi něco dělám špatně.
Myš: Tak zkus mě proměnit na člověka.
Lucie: (opět začne čarovat)
Myš: (zmizí a místo ní se objeví Markéta)
Markéta: No vidíš, jak ti to jde. Hotová kouzelnice.
Lucie: (nadšeně) Jů, já umím kouzlit. To je ale nádherný sen. (roztančí se po místnosti, pak se zastaví a zamyslí). Myslíš, že bych mohla umět kouzlit i ve skutečnosti? Moc by se mi to líbilo.
Markéta: Nejspíš ne, nezapomeň, že tohle je jenom sen.
Lucie: Škoda. (povzdechne si)
Markéta: Škoda je, že ten sen musí jednou skončit, dobře se mi s tebou povídá.
Lucie: No ale snad si z něj ráno budu alespoň něco pamatovat.
Markéta: (zavrtí hlavou) Nebudeš. To nejde. Pravidla.
Lucie: (trochu naštvaně) Můj sen, moje pravidla.
Markéta: Tentokrát ne. Možná někdy v budoucnosti, ale tentokrát ještě ne. (vytáhne hůlku a párkrát s ní mávne). Dobrou noc, Lucko.
Lucie: (zazívá, začnou se jí zavírat oči a usínající vyvrávorá ze scény)
Markéta: (mávne hůlkou směrem k vypínačům a pódium se ponoří do tmy)