Ferdinand

Zdařilé vypracování soutěže Ferdinand z pera Nebelbracha Mechachy. Všichni si pamatujeme tu chvíli, kdy se profesor Nekro The Gravedigger naposledy otočil zády k řediteli Školy čar a kouzel v Bradavicích Nimrandiru Elénére, otevřel bránu hradu, zakřičel: „Svoboda!“ a rozběhl se jak Jára Cimrman pryč. Ulevilo se v té chvíli všem těm studentům, kteří jsou často zavíráni do hradního sklepení. Všichni byli totiž přesvědčeni, že s sebou pan profesor odnáší také baziliška Ferdinanda, svou pýchu. Ferdinand přebýval právě ve sklepení a po hradě se říkalo, že mu již řada potrestaných studentů padla za oběť. Pouze zmijozelští odmítali, že by kdokoli z jejich koleje posloužil baziliškovi za potravu. Onehdy se ve sklepení ocitla mrzimorská studentka Ella z Frelu....

Autor : dne 04/21/2011 | Ze zdí hradu | 0 komentářů

Profesionální hrdost

Co všechno se může pokazit, když se skupina mužů pokusí vystrašit celý kraj pomocí falešného nekromanta? V malé vesničce na konci světa pomalu končil den a všichni se rozcházeli domů, aby usedli k večeři se svými blízkými. I stařík jménem Malmek sklízel nářadí a těšil se na klidný večer u krbu. Ale dnes se neměl dočkat. První energické bušení na dveře se rozhodl ignorovat. Hosty nečekal a těch pár vesničanů, co za ním chodilo, by nikdy nepřišlo v tuto dobu. Ale návštěvník se nechtěl nechat odbýt, a tak v zájmu zachování dveří nakonec Malmek přece jen otevřel. „Co tu chcete?“ obořil se na trojici mužů neklidně přešlapujících před jeho dveřmi. „Promluvit si,“ odpověděl ten, který stál nejblíže a nejspíš i bušil na dveře. „Nemám zájem, jděte pryč.“ Malmek se chystal...

Autor : dne 04/17/2011 | Z křídel můr | 0 komentářů

Být Jedním

Když se svět stane příliš bolestným, každý má své místo, kam utéct, před sebou však utéci nemůžeme. Tento příběh hovoří o takovém útěku… tento se ale povedl.Poklekám na rozblácenou zemi. Vlhko mi proniká skrz šaty, studí na kůži a osypává ji drobnými pupínky. Třesu se zimou a přesto mi na tom nezáleží. Právě přestalo pršet a mraky se na okamžik rozestoupí. Sluneční kotouč se sklání k západu a barví oblaka do ruda. Je to válka. Válka, která probíhá každičký večer a každičké ráno, den i noc však vyhrávají střídavě. Jediné ztráty však nese Slunce: vždyť pokaždé krvácí, ať je vítězem či poraženým. Na východě už Seléna popohání své dvojspřeží, aby uvítala své hvězdné království. Pohlédnu v její tvář. Dnes je celá, nechybí ani částečka. Tváří se smutně jako...

Autor : dne 04/10/2011 | Svitky pergamenu, Psychologické | 0 komentářů

Bílá

Příspěvek do soutěže Songfiction. Autor: Shane Manson Bílo. Všude je bílo. Sněhově bílo, řekla bych. Bílá místnost s bílou postelí a bílým okenním rámem. Noční stolek také svítí bílou, stejně jako zdi, skříň a podlaha. Jak říkám. Celé se to tu leskne bělobou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je tu dusno a vzduch je cítit po dezinfekci. Přejdu k posteli. Budu tady sama. Sama na samotce. Ohlédnu se k bílým dveřím, vedle nichž se ve zdi nachází zasklený otvor vedoucí do vedlejší místnosti – pokoje sester. Od teď jsem pod dohledem. S povzdechem odložím svou igelitku s nejnutnějšími věcmi na postel a posadím se. Skepticky se zahledím z okna, které je speciálně vytvořeno tak, aby nešlo otevřít, či rozbít. Tak proto ten zkažený vzduch, pomyslím si a mírně...

Autor : dne 04/05/2011 | Hororové | 0 komentářů

Živly

Jeden z povedených příspěvků do soutěže Veršování. Každá báseň je akrostich. Autorkou básní je Isabella Anne Swan. VODA Modravá hlubino všech ztracených snů Oko do duše matky Země Řeč tvá šumí od počátku dnů Syčí a šeptá do ticha temně Kamení safírů tekutě víříš Atlaskému obru cinkáš u nohou Pro věky od věků kupředu míříš Echo těch, co mluvit nemohou Nebezpečná lásko milujících Až na konec světa máš lodi nést Vlny své tříštit, bouřit ve vichřicích Letmo jen pohladit když začne kvést Na dně malou sasanku OHEŇ Sopečný popeli tiše klesající Prachu smrtelný věčně žalující Ač zemřel plamen, oheň je živý Ledový žár i vtípek tklivý Entito prvních i posledních dnů Noci protkaná žárem plamenů Yzopem rozdmýchaných Spaluješ, ničíš ve stínu mraků Věčný plameni v srdcích...

Autor : dne 04/02/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů