DM 40 – Anseiola
Tajná závislost Jsem závislá Na slzách Na falešných přáních Na podrazech od přátel Na pomluvách Jsem závislá Na strachu Na noci Na střepech Na tobě Na nich A na ničem Na kafi Na kouři Na pozlátku Na prachách Na kráse Na cigárech Jsem závislá Jsem závislá A pomoc není Jsem závislá A žádné rozednení Jsem závislá Na mracích Na slunci Na bouřce Na větru Na blescích Na hromech Na lumpech Na vrazích Na hrobech Na krvi Na kulkách Na hlavách v prachu Udusaných Kdo jen má pochopení Pro mou malou vášeň? Kdo? Kdo jen ví Že smrt číhá ve...
DM 40 – Profesor
Tajná závislost Kolegové profesora von Draka 15. – Marek P. a slohovky Po ránu vládl ve sborovně stále ještě klid. Marek P. seděl u svého stolu a probíral se slohovými pracemi primánů. Po přečtení jedné mimořádně krátké si povzdechl a složil hlavu do dlaní, aby se vzpamatoval. „Zdravím tě, Marku. Neříkal jsem ti, že se nemáš nechat těmi dětičkami ničit?“ ozval se Daniel, když kolegu uviděl. Marek zvedl hlavu. Kupodivu se usmíval. „Mockrát. Ale tohle mne nezdeptalo. To je tak absurdní, že se musím smát.“ „Mohl bych se podívat?“ zajímal se Daniel. Marek mu beze slova podal papír. „Tajná závislost. Ty jsi jim zadal sloh ze Studenti čtou a píší noviny,...
DM 40 – Caitlin
Tajná závislost „Nechápu, jak se někomu něco takového může líbit! Taková blbost, kýč! Jaký pitomec vymyslel, že se upíři třpytí?!“ rozčilovala se dívka a její kamarádka ji pořád souhlasně přizvukovala. „Jen emočně nevyrovnaný krávy milují tu hovadinu Stmívání,“ odfrkla. Dopila kafe a rozloučila se s kamarádkou. Jen co došla do bytu, vrhla zasněný pohled na její obrovský plakát Edwarda Cullena. Vzala do ruky knížku Rozbřesk a jen se rozplývala nad tím, jak je ten upír úžasný. Ty medově bronzové vlasy a topazové oči. Ten jemně pokřivený úsměv. Chování pravého gentlemana. Vyznání lásky, které plynou z jeho úst. A jak nádherně se...
DM 40 – Janel
Tajná závislost. „Stejně nikdy nepochopím, jak můžeš být takhle vyrovnaná. Při tom všem, co se kolem děje…“ „Co se děje?“ „Eh? Kouzelníci se bouří, živnosti krachují, kdejaký maniak s hůlkou na tebe může zaútočit na ulici a máš velké štěstí, když denně nepotkáš alespoň jednoho mozkomora.. opravdu se mě ptáš, co se děje?“ „Ale ne. Musíš zůstat… nad věcí.“ Kamarádka jen zakroutila hlavou a vyrazila z kavárny ven. „Neumím to. Nechápu tě.“ Ale kdo ji vlastně chápal? Už dlouho se nikdo takový nenašel. Počkala, až zajde za roh, a pak vytáhla lahvičku uklidňovacího lektvaru. POZOR, ZPŮSOBUJE ZÁVISLOST, hlásala etiketa. Pořádně si...