DM 38 – Janel

Hlučností ticha.

Často si stěžovala, že je v jejich domě příliš hluku. Že tam stále někdo vříská a pořvává a že se nemůže v klidu ani učit, ani spát, ani cokoli jiného. Tlupa jejích mladších sourozenců vydávala tolik hluku, kolik by od nich nikdo nečekal. A tak prohlašovala, že jsou tím nejhorším, co ji kdy potkalo.
Když teď ale seděla v prázdném pokoji na koleji, daleko od rodiny, daleko od všech přátel a známých, daleko od veškerého zázemí, které znala a milovala, najednou jí přišlo, že hlučnost ticha, které jí tlačilo na ušní bubínky, je daleko horší než cokoli, co zažila předtím.