DM 38 – Caitlin

Hlučností ticha.

Očima projel temnou místnost před sebou. Sáhl do kapsy a vytáhl baterku. Pátravě zkoumal vše, co se dostalo do světla. Někde to tu musí být. Věděl to. To ticho ho děsilo. Moc dobře si uvědomoval, že „oni“ nevydávají žádný zvuk. Nikde neslyšel ani zavrzání podlahy. A přese všechno tohle se mu zdálo, že mu v uších dočista něco řve. Ticho bylo tak hluboké a mocné, až ho jeho hlučnost ochromovala. Vzduch prolomoval jen jediný zvuk, jeho hlasitý dech. Zamířil ke dveřím. Měl strach. Něco se mihlo ve světle baterky a zmizelo za ním. Otočil se. Bylo to poslední, co udělal.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *