DM 23 – Caitlin

Veni, vidi, vici.

Přišel jsem.

Už jen to byl pro mě zázrak, že jsem se dokázal vyhrabat z postele, natož pak ještě dojít do školy. Usedl jsem na své místo s omluvným výrazem ve tváři a byl radši zticha.

Viděl jsem,

že se na tabuli rýsuje zadání testu. Sakra! Úplně jsem na něj zapomněl! To je v háji. Marně se snažím vypočítat aspoň jeden příklad.

Nechápu

vůbec nic. Tohle jsme přece ještě neprobírali, ne? Nebo snad ano? Kdo se v tom má k čertu vyznat?! Naštval jsem se a zmačkal svůj papír na písemku. Kašlu na to. Zvedl jsem se z lavice.

Odcházím.