DM 2 – Anseiola
A zem žila dále Šutr Kolik konců mělo přijít. Kolik bezedných číší bylo vypito, kolik slov vylétlo z pusy. Všechno bylo tak… pomíjivé. Někdo nebyl, pak se odněkud vzal, chvíli byl a pak zase někam odešel. A takhle pořád dokola. Nic z toho s ní nepohnulo. Změnilo, to ano. Ale… co pro ten modrej kulatej šutr vlastně znamená jeden lidský život? Zrnko v prachu. Víc ne. Nezáleží na tom, jak jsme velcí, co dokážeme, kolik nás je. A i kdyby se rozpadla a my skončili v černém, nekonečném vesmíru… těch katastrofických konců už je tolik, že už to nikoho nezajímá. Třikrát hurá kulatému modrému šutru.
DM 2 – Profesor
A zem žila dále Autor: Profesor 2012 Ve vojenském bunkru z druhé světové války dozněla další stará píseň. Chlapci se seskupili kolem starého muže se zavřenýma očima. „Dědo, prosím, pusť nám ještě jednu,“ škemrali. „Ne. Musíme šetřit,“ odbyl děd kluky a otevřel oči. Jeho nebesky modré duhovky přehlédly místnost. Vzdychl. „Michale, kolik máme loučí?“ „Ještě dost,“ odpověděl nejstarší z vnuků a na vyzvání jednu zapálil. Potom zhaslo světlo. Děda znovu zavřel oči. Michal mu přisunul otřískaný plechový hrnek. Dlouho bylo ticho. Stařec trudomyslně vzpomínal na život na povrchu. Na dobu, kdy se nemuseli bát slunečního svitu. Ale staří Mayové se mýlili, pomyslel si pak, zem stále...
DM 2 – Bilkis
A zem žila dále Cítila jsem síru. Pach smrti všude kolem a pálení ohně na tváři. Cítila jsem zmar, bezmoc a bolest, která mi z těla ukrádala další a další krůpěje krve. Zem se chvěla, stromy se štípaly na třísky a křik lidí splýval v jednu jedinou vlnu, která srážela na kolena. Nebe se potáhlo temným filmem, místy narudlým, místy černým jako dehet a prach dusil jako tvrdá ruka svírající krk. Pochopila jsem, že další ráno nepřijde. Že je konec! Konec světa? Ne. Viděla jsem ptáky padat za letu, domy se bortit a lidi a zvířata umírat… Ale zem? Zem ta nakonec stejně přežije.
DM 2 – Neferet
A zem žila dále Autor: Neferet Síla země Zem. Rozlehlé zelené pláně, malé loučky, husté lesy. Vše plné života do té doby, než přišla ona. Vše začalo chřadnout a umírat. Tráva zežloutla, zvěř se schovala, stromy shodily své listí. Pláně se staly pustými, loučky žlutými od zaschlé trávy, lesy temné a osamělé. Přišla Zima a vše pokryla studeným závojem, který donutil vše živé zemřít nebo se schovat. Zem vypadala jako mrtvá, bez života. Ale nakonec přišel den, který přinutil ten bílý sníh tát. Začaly se objevovat první trsy trávy. A ještě něco. Sněženky. Sněženky, které říkaly všem, že zem žila dál, i když jí pokrýval studený, mrtvý...
DM 2 – Eillen
A zem žila dále Dívám se na ležící tělo a cítím, jak mi zkrvavený nůž vypadává z rukou a při dopadu vydává děsivý zvuk. „Já ho zabila,“ šeptám a couvám od těla mrtvého krále. Co na tom, že jsem se bránila. Jsem vrah. Dívám se na ruce a snažím se setřít krev, která mi na nich ulpěla. Neustále otírám ruce o šaty a spolu s krví se snažím ze sebe setřít hrůzu, která mi prostupuje celým tělem. Snažím se nemyslet nad tím, co jsem provedla, ale stejně mi na mysli vyskakuje kousek písně. A zem žila dále a neměla krále, klaun na loutnu hrál.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
