Řeka Styx

Stojím na břehu černé řeky… Stojím na břehu černé řeky Za mnou slunce, přede mnou tma Po řece připlouvá loď – na přídi lucerna Lodička bez vesel vznáší se tmou Jen já a slepý převozník Myslí mučivé obrazy proběhnou Zpocený Sisyfos se dívá za kamenem Žíznivý Tantalos pozdvihá ruce v gestu zoufalém Vězněná Kora – královnou podsvětí Orfeus naposled s Eurydiké v obětí Stojím na břehu černé řeky Za mnou lucerna přede mnou tma Hádes mě vítá kostlivým spárem Charón se bláznivě rozchechtá Redakční úpravy provedla Janel...

Autor : dne 02/15/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Motýlí nebe

Seděl na kůře stromu. Nehybně, jako by vyčkával, pospával a zároveň se nemohl dočkat, až poletí. Mávnutí křídel proťalo vzduch a křehké nožky se zvolna odlepily od povrchu. Zamířil si to na nedalekou loukou. Let byl jeho přirozeností a užíval si ho, jak nejlépe mohl. Střídavě stoupal a klesal, nechal se unášet větrem a následně se vyprostil z jeho chladivého sevření. Sletěl níž, až těsně nad stébla trávy. Lehká křídla s elegancí sobě vlastní čeřila vzduch, jako jemný vánek čechrá lidské vlasy. Znal tu louku. Nevěděl odkud a přestože zde byl dnes jistojistě poprvé, věděl, že ho k tomuto místu něco poutá. Všiml si dvou lidí, jak spolu v záři zapadajícího slunce rozmlouvají. Dívka a chlapec, oba oděni v letních šatech, aby odolávali horku letních dní, seděli v trávě...

Autor : dne 02/15/2010 | Z křídel můr | 0 komentářů