Jak na narkomana IX.

„Hodláš ho poslouchat?“

„Vypadám snad jako poslušný typ?“

„Ani ne,“ usoudila jsem po zhlédnutí jeho oblečení. Ředitel nás udeřil svým pohledem a jako kněz dále pokračoval ve výkladu.

„Hele, jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se zamyšleně a on se jen zasmál.

„A jak bys chtěla, abych se jmenoval?“

„Tak jak se jmenuješ?“

„Který jméno se ti líbí?“

„Proč bych měla lidi hodnotit podle jména?“

„Rozum, odškrtnuto,“ řekl šeptem.

„Hmm?“ zdvihla jsem obočí.

„To nic, jmenuju se Alexander.“ Zachichotala jsem se.

„Lexa!“

„Hmm?“

„Mno jen že to není český jméno, že jo.. Vždycky se mi líbily ty cizí jména..“

„Však Agáta taky není český jméno. Pochází z Řecka, ne?“

„Hmm.. to zní hezky,“ usmála jsem se na něj a opět jsem se zachovala neomaleně, když jsme se jako jediný pár v sálu začali přehnaně vášnivě líbat. Byl to trochu problém – odtrhnout se. Docházel mi rychle vzduch, protože jsem to nějak po citové stránce nezvládala, takže abych mu neomdlela z nedostatku vzduchu, musel se stáhnout sám.

„Ty seš děsná ženská!“

„Hej jako! Nevím kdo mě tady ošahává!“ řekla jsem trošku více hlasitě, než bylo nutné a ředitel zezelenal.

„Cože? A jo.. tohle, promiň,“ řekl nadlehčeně s ironií v hlase a přesunul dlaň z mého hrudníku zpět na stehno.

„Mladý muži, tohle se nedělá malým nevinným dívkám,“ brblala jsem, když mi zapaloval svým zapalovačem Davida v puse, „mohl byste je vyděsit, ony totiž absolutně nejsou zvyklé na podobné zvrhlé věci, kterými mne obdařujete. Mohly by na vás podati žalo-“

„Ale zmlkni už,“ zašeptal a cvrnknul mne přes nos. Otočila jsem se na toho mluvčího u mikrofonu, který nabíral zvláštních barev, a raději jsem opravdu ztichla. Jenže, jak jsem již říkala, vydržet poslouchat někoho tak nudného opravdu nebylo lehké.

Ústa se mu pohybovala v tanci nostalgických vzpomínek na založení školy a ruce mu pomáhaly v řádné gestikulaci při fázi Bum bác plác, když vykládal, jak se stavěla škola cihla po cihle.

„Zradím tě, promiň,“ šeptla jsem na Lexe a strčila se do uší sluchátka. Ozzy si vedl jako obvykle až nadmíru dobře. Nešlo to, nedokázala jsem se ovládnout..

„Would you like some sweeties little girl? Come a little closer…“ šeptala jsem v rytmu.

„I’m gonna show you a brand new world tonight… I’ve got a palace full of fantasy.. Ready made just for you and me!!“ odečítala jsem překvapeně z Lexových rtů.

„Once you’re there I’m gonna take you for a ride!!“ pokračovala jsem opět trochu hlasitěji, „I’ve got a one way ticket, ty to znáš?“ usmívala jsem se.

„Mno trošičku.. řekněme, že trošičku jsem na tom závislý,“ zapředl a ukradl mi sluchátko. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme se na židli třepali do rytmu, podupkávali jsme si a, jak jinak, taky jsme se po sobě dost plazili, ale pššš.

„Mr.Tinkertrain…Can you say Mr.Tinkertrain?“

Byli jsme docela středem pozornosti. Všichni studenti na nás vyřehtaně koukali, nikdo si totiž ještě nikdy nedovolil takovouhle ignoraci vůči školním osobnostem. A nás to vážně vůbec nezajímalo… krom toho, že já viděla Lexovy ruce jako provázky z malých broučků broučínků na něm nebylo nic zvláštního. I když… nejen ruce, i nohy. Vypadal, jako by se celý vznášel.

Když jsem se koukla pořádně, i já se vznášela a i mé ruce byly jen shluky hmyzu. Ale tak co..

„Pojď se mnou…“ řekl a já šla. Myslela jsem si, mě odtáhne někam ven. Opak byl pravdou, oba jsme stáli v objetí uprostřed jeviště. Cítila jsem jeho dlaň v mé zadní kapse, a co dělal, to jsem pochopila, až když jsem viděla mobil, který vytáhl. Po chvíli se ve sluchátkách ozvala mnou zapovězená píseň. She’s gone…

Oba jsme zarytě mlčeli a kývali se do rytmu v tanci, jehož jméno jsem neznala. Věděla jsem, že budeme mít oba asi dvojku, ne-li trojku z chování, ale…

„I wanted you to be my wife..“ opakoval Lex Ozzyho smutná slova..

„Why all of this, why all of this lies?“ štkala jsem na oplátku a pevně jsem se ho držela.

„Ag, znáš hru Nikdy jsem?“ uslyšela jsem v zápětí a vzrušeně jsem kývla.

„Chceš teď..?“

„Jestli ti to nevadí.“

„Ne,“ vydechla jsem trochu vystrašeně.

„Mám začít?“ Souhlasila jsem a položila si svoji hlavu na jeho rameno a opájela se mrazením na svých i jeho zádech.

„Nikdy jsem se do nikoho nezamiloval během půl hodiny. Tohle je poprvé.“ Skousla jsem zuby a pokračovala v pomalých pohybech.

„Nikdy jsem s nikým netančila.“ Lex udělal větší a ostřejší krok bokem a já pochopila, že on tedy ano. Samozřejmě.

„Nikdy jsem nebyl na plese s dívkou.“

„Nikdy jsem nikoho nelíbala.“

„Nikdy jsem neviděl nikoho černějšího, než jsi ty.“ Zasmála jsem se.

„To jsem jako gothka, nebo co?“

„Tak trochu,“ přiznal, „ale hezká, moc hezká gothka.“ Ze sluchátek se ozývala stále smutnější a smutnější slova, splétající se do rýmů a mé oči stále více vodnatěly.

„Nikdy jsem doopravdy nemilovala svoji rodinu.“

„Nikdy jsem rodičům neodpustil.“

„Nikdy jsem nelitovala ostrých slov, vyřčených proti otci.“

„Nikdy mě ani nenapadlo omlouvat se jim.“

„Nikdy jsem neřešila urážky a nedodržovala pravidla.“

„Nikdy jsem nedokázal někoho poslouchat víc jak pět minut.“

„Nikdy jsem nezabila člověka,“ vydechla jsem.

„Chceš to opravdu vědět?“ zašeptal.

„Ano,“ opáčila jsem. Lex udělal rychlý krok vedle a odpověděl mi tak na moji otázku.