Z paláce Šalamounova: Symbol dekadence

Poprvé se na restaurátorských pracích podílel muž. Tímto mužem je Nebelbrach Mechacha. „Marie, myslím, že bys neměla opovrhovat tak výhodnou partií,“ promluvil konečně otec. „V Praze není snadné najít ženicha, který by byl zabezpečený, mladý a kultivovaný.“ „Rozumím vám, otče. Také chápu, že pan Koutný je hoden stát se členem rodiny Rothů. Avšak srdce mě k němu neváže, mám jiných tužeb, nežli být jeho ženou.“ „To ti plete hlavu ten poštovní úředník, co si hraje na šlechtice.“ „On je potomkem starého šlechtického rodu. Jako vše je dnes v úpadku, i šlechta je úpadková, však stále vznešená.“ „To jistě. Poslední zdegenerovaný potomek starého šlechtického rodu. Tím by dnes chtěli být všichni, kdo nic pořádného neumí. Naše vlast ale potřebuje pozitivní práci. Kdybys...

Autor : dne 12/09/2009 | Z paláce Šalamounova | 0 komentářů

Vzpomínka na mě V.

Když jsem na to přišla, ležela jsem doma v posteli. Nejdřív jsem se neptala, co tam dělám. Protože jsem bývala tvrdý spáč, stávalo se mi při probuzení, že jsem si ani nedokázala uvědomit, na které planetě se nacházím Popravdě řečeno, cítila jsem se ale i dost neobvykle. Byla jsem trochu překvapená, když jsem se posadila a neměla závrať. Nevím proč, ale očekávala jsem, že se mi zatočí hlava. Vzpomněla jsem si na večírek, ale nedokázala jsem si upamatovat, jak skončil. Samozřejmě jsem si vůbec nepamatovala průběh své smrti. Postavila jsem se na nohy, přešla k otevřeným dveřím a vykoukla ven. V hale nesvítila světla, takže jsem toho moc neviděla. Ale i přesto se mi zdálo, že mám kolem sebe nějakou mlhu. Nejspíš mám rozmazané vidění ještě od spánku, vyřešila jsem...

Autor : dne 12/08/2009 | Vzpomínka na mě - D | 0 komentářů

Jiskra slunce – 6.kapitola – Nové důvody, proč žít

V mužském oblečení a v mužské roli vsedala na koně, aby jela zabíjet a zase zabíjet. Chvěla se téměř dětským vzrušením, mělo to být její první tažení. Muži se nad ní usmívali, ženy nechápavě vrtěly hlavou. V tu chvíli nebyla Zářivá, ale obyčejná dívka, natěšená na první velké dobrodružství.„Lavinie, i kdyby se mi něco stalo, ty musíš jít dál. I kdyby všechno selhalo, ty musíš žít,“ loučil se s ní Erlis. „Budu žít, slibuju.“ Pověsila mu na krk malou bílou hvězdičku, která ho měla chránit před zoufalstvím. „Budeš ji potřebovat víc než já.“ Erlis jí dal nový důvod k životu. Stala se jeho ženou, ale vztah, který se mezi nimi teprve začal rozvíjet, měl k manželství ještě daleko. Také se jí otevřely oči a zjistila, že Velvrika brala...

Autor : dne 12/05/2009 | Jiskra slunce | 0 komentářů

Vzpomínka na mě IV.

Vylíčím vám, jak jsem zemřela. Jak se z mé roztříštěné lebky vyřinula krev. Všechny krvavé detaily. Umírající lidé nikdy nezavírají oči, když se z nich stávají nehmotné duše, ale zřídkakdy tu proměnu sledují. Alespoň já určitě ne. Zatímco Jo a Jeff seděli v obývacím pokoji, zašla jsem do Janeiny ložnice a natáhla se tam na postel. Když si ona může jít zaplavat s mým přítelem, proč bych jí já nemohla zválet lůžko? Bolela mě hlava a byla jsem unavená. Lehla jsem si s úmyslem, že si jenom odpočinu, jenže jsem usnula. Probudila mě Amanda. Když jsem otevřela oči, seděla u mě na posteli. Dlouhé černé vlasy už měla po koupání upravené. „Kolik je hodin?“ zamumlala jsem. Bolest hlavy byla ještě horší než před usnutím. Za to mi to spaní fakt nestálo....

Autor : dne 12/01/2009 | Vzpomínka na mě - D | 0 komentářů