Jak na narkomana II.

Seděla jsem na naší lavičce, naproti Míše. Vzhledem k tomu, ve které čtvrti jsme se nacházely, lavička vypadala trochu jako pár párátek, která jediná zbyla z tlusté vařečky, takže jsem se trochu obávala, že pod námi dřevo praskne. Jediné však, co se stalo, bylo pár zaražených třísek pod kůží, protože jsem si sedla do tureckého sedu. Mohlo být tak jedenáct, půl dvanácté v noci. Tma se stále více snášela a snášela na střechy všech domů kolem, div že je neprolomila a jediné co osvětlovalo malý zničený parčík s pískovištěm a lavečkou, byl pytel hvězd na nebi a poblikávající pouliční lampa, kolem které se shlukovali komáři a hromadně si k ní přiškvařovali nožičky. Bavily jsme se na naše tradiční oblíbené téma: povídky. S Míšou jsem se znala vlastně od první třídy a už...

Autor : dne 11/28/2009 | Jak na narkomana | 0 komentářů

Do třetice všeho dobrého a zlého IV.

Příspěvek ze soutěže Drabble. Tak ráda dělala soutěže. Bavilo ji to. Byl to pro ni tvůrčí proces a bylo jedno, zda byla soutěž malovací, psací nebo vyhledávací. Proto zajásala i nad soutěží s názvem DRABBLE. Pozorně si přečetla zadání a pustila se do vypracování soutěže. Pekelně se soustředila a psala a psala. Jenže ejhle, její první drabble mělo pouhých 99 slov. Nedostala tedy ani bod, ačkoliv literárně byla nepřekonatelná. Ale nevzdala to. Za týden vypracovala další drabble. Ke vší smůle mělo 101 slov, takže za něj opět nedostala ani jediný bod útěchy. Tak snad jí to vyjde do třetice! To se ale teprve uvidí. Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Autor : dne 11/28/2009 | Ze STOklas | 0 komentářů

Letmý polibek III.

Příspěvek do soutěže Drabble.Na podzim v Paříži je tak krásně. Nikdy jsem tam nebyla, ale dovedu si to představit. Jdu po kamenném nábřeží. Listí na stromech, kolem nichž procházím už je zlaté a rudé jako sklíčka ve vykládaných oknech katedrály Notre Dame. Zastavím se, opřu o kamenné zábradlí a shlížím do kalné řeky. Zvedne se vítr. Kdosi stojí vedle mě. Usmívá se, jako by mě rád viděl. Nevím proč, nikdy jsme se neviděli. Bere mě za ruce a ve chvíli, kdy se naše rty dotknou, otevřu oči do reality a jen v duši mi zbyde ten pocit nádherného letmého polibku na břehu Sieny. Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Autor : dne 11/27/2009 | Ze STOklas | 0 komentářů

Do třetice všeho dobrého a zlého III.

Příspěvek ze soutěže Drabble.Vsadil jsem si v čaroterii. Byla tam úžasná výhra: dvě stě galeonů. Deset stál los. Doufal jsem, že vyhraji. Nepovedlo se. Napodruhé budu mít jistě víc štěstí! Šel jsem do toho. Vsadil jsem opět deset galeonů. Ale zase jsem nevyhrál. Slíbil jsem proto své dívce, že již nebudu sázet. Vadilo jí to, prý zbytečně utrácím peníze, které bych mohl použít na naši domácnost, až se vezmeme. Pak jsem šel kolem sázkové kanceláře a viděl jsem, že další výhra je pět set galeonů. Vsadil jsem tedy opět deset a vyhrál jsem. Má dívka se se mnou rozešla, protože jsem nedodržel slib. Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Autor : dne 11/26/2009 | Ze STOklas | 0 komentářů

Do třetice všeho dobrého a zlého II.

Příspěvek ze soutěže Drabble. Stála jsem před domovními dveřmi. Na sobě černý kabát, na očích sluneční brýle. Image je totiž důležitá, však to sami znáte. Jakmile vypadáte špatně, nikdo vás nebere vážně. A já potřebovala mít u lidí respekt, proto ty rekvizity. Potěžkala jsem zbraň v ruce a odjistila ji. Hledala jsem ho už… dlouho. Nedařilo se mi to. Odnesli to jiní. Spletla jsem se, dvakrát. Kvůli němu umřeli už dva kluci, kvůli tomu, že se schovával. Já ho ale najdu. Musím. Chci se pomstít za to, co mi udělal.

Autor : dne 11/26/2009 | Ze STOklas | 0 komentářů