Příspěvek do soutěže Drabble.
Na podzim v Paříži je tak krásně. Nikdy jsem tam nebyla, ale dovedu si to představit.
Jdu po kamenném nábřeží. Listí na stromech, kolem nichž procházím už je zlaté a rudé jako sklíčka ve vykládaných oknech katedrály Notre Dame.
Zastavím se, opřu o kamenné zábradlí a shlížím do kalné řeky. Zvedne se vítr. Kdosi stojí vedle mě. Usmívá se, jako by mě rád viděl. Nevím proč, nikdy jsme se neviděli.
Bere mě za ruce a ve chvíli, kdy se naše rty dotknou, otevřu oči do reality a jen v duši mi zbyde ten pocit nádherného letmého polibku na břehu Sieny.
Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!