Skřítci a víly
Skřítci a víly v přírodě tancují, v noci seberou síly a k dětem ve snu připlují. Dotknou se jejich čel, dotknou se zlehýnka, probudí duši těl, stačí jen chvilinka. Do snů ti vstoupí, lásku přinesou. Nikdy nejsou skoupí, zlobu nesnesou. Přinesou sen, probudí duši tvou. Než přijde den, duši světem provedou. Skončí noc, však oni se neztratí. Jejich moc v přírodě stále žít. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Pištec
Povedená práce z Literárního semináře. Za okny zuřila bouře, pravá letní, blesky klikatě osvětlovaly krajinu, ze které ostře vystupoval každý detail. V lokále vesnické hospůdky bylo plno, stojatý vzduch už začínal houstnout. Nikomu to však nevadilo, hlavně, že nemusí nikdo být venku v té plískanici. Seděli v nepravidelném kruhu, něco mezi oválem a naprosto jiným tvarem a čekali, až se stařec na přirozeném vrcholu útvaru ujme slova. „Příběh, který se chystám vyprávět, je o něco málo mladší než celé Elaisie. Příběh o muži, který se chtěl nad všechny povýšit a všechny ovládat, dopadl ale úplně jinak, než si v nejdivočejších snech dokázal představit,“ odmlčel se a slepýma, přesto podivně pronikavýma očima přejel po shromáždění. V té chvíli každý cítil...
Z paláce Šalamounova: Jak se tvoří hrdinky
Další restaurátorkou se stala Elyssea Ellesméry. Pohlédla do zrcadla a její odraz ji plně uspokojil. Pročísla si vlasy ještě jednou, pro jistotu, našpulila rty a upřeně se pozorovala. Opravdu to není tak špatné. Odstoupila a zkontrolovala si záhyby šatů a střevíce. Musí přece vypadat dobře. „Jsem já to hezká holka,“ poznamenala nahlas a konečně se od zrcadla odvrátila. Pak se rozhlédla po pokoji, usmála se a odešla z pokoje. Její počínání sledovaly s nelibostí dvě sovy. Seděly na římse za oknem a sledovaly dívku stejně upřeně, jako ona sledovala svůj odraz. „To je husa,“ podotkla sova. „Hele, neurážej husy, jednu znám a je to celkem fajn… husa,“ ohradila se sova. „Možná je trochu slabší inteligence, no…“ „Chceš tím říct, že počet jejích mozkových buněk...
Z paláce Šalamounova: Víla a démon
S dalším restaurovaným svitkem z paláce přichází Anseiola Renine Rawenclav. Dny se rozjasnily. Ale byly opravdové? Ale ano, musely být. Dny byly předtím, byly i potom… Ale byl TEN den? Den, kdy vodní víla, do té doby smáčená slzami svými i všech nešťastníků, kteří k ní upírali své oči, pohlédla na oheň v jeho očích a zcela mu propadla? Jak se to jen stalo? A je šťastná? Spravil jí křídla. Jediným pohledem poslepoval všechno to, co se již dlouhá léta rozpadalo. Byl to kouzelník? To nevěděla. Vdechl té nešťastné soše bez života jiskru. A ona se rozhořela. A doufala, že je jediná … Alespoň na chvíli. Fascinovaně se vydala za ním – nasedla do jeho malé duhové loďky, kterou brázdil vody života a přijala své místo vedle něj na skleněné lavičce. Mohl vílu...
4. kapitola
„Co to bylo?“ ptala jsem se udýchaně, když se naše tváře rozdělily z jedné na dvě. Můj dech byl přerývaný a jeho taky – dýchali jsme si navzájem do obličeje, jak jsme byli blízko. „To byl polibek, copak jsi nikdy..?“ Zatajila jsem dech a cítila jsem růž, jak se rozlévala po mých tvářích. „Ne,“ se zvláštním knedlíkem v hrudi, který mne tlačil a nabádal mne k opatrnosti, jsem mu položila vlhkou dlaň na rameno. Byl tam. Opravdu byl hmotný. Nebyl halucinace. „Nikdy jsem nebyla tak blízko,“ hlas se mi vzrušeně třásl. Možná jsou tyto věty otřepané, ale neexistuje jiný způsob, jak bych nyní dokázala vyjádřit své tehdejší pocity. Kas mi připadal jako… jako světlo. Ale ne to ostré světlo, které mne tehdá po ránu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
