2. kapitola
Všechno se odvíjelo rychle. Každé ráno jsem vstala a každou noc jsem se snažila usnout. Často se mi to ale podařilo až druhý den, takže fialové kruhy zesilovaly a zesilovaly. Každou minutou jsem přemýšlela, jestli budu mít jednou obličej celý fialový. Opravdu jsem se asi stávala upírem, ta myšlenka mi utkvěla v hlavě. Znělo by to skvěle: Kateřina, krvelačná upírka. Střezte se! Zahihňala jsem se kapce krve, která mi ze šátku prosákla a začala stékat k ukazováčku mé levé ruky. Zasněně jsem ji sledovala ze sedu na mé posteli. Prodírala si cestičku skrz umělé brázdy, které jsem vytvořila asi před měsícem. Zaujatě jsem se jí dotkla a, kupodivu, ona se ani nehnula. Zvláštní, zasychala rychle, jako beton. Zatřepala jsem hlavou, svoje tajemství jsem schovala, aby ho...
Kapitola II. – Začátek problémů
Během noci se nic nestalo a hned poté, co pokryly zemi první ranní paprsky, jsme se všichni probudili. Museli jsme si postavit domy, opevnění a zasít, abychom přečkali zimu. Jen co jsme se všichni probrali, začali jsme pracovat. Každý nemohl bydlet ve vlastním domě, a tak jsem byl nucen vždy dva k sobě přidělit. Většinou muže a ženu. Všichni chvilku remcali, ale pak jsem jim vysvětlil, že jinak to nejde, a všichni se rozešli pracovat. Já jsem dostal Leu. A hned jsme se pustili do práce. Nejdříve jsem musel vykopat jakési základy a zasadit hlavní trámy. Lea mezitím brousila trámy a stavěla plot. K odpoledni jsme měli hotovou kostru domu a Lea připravila zahrádku. Už stačilo, aby na ní něco rostlo. Po menším obědě jsem se zase pustil do práce. Nejdůležitější bylo,...
2. kapitola
Od té doby uplynuly necelé dva měsíce. Laurë měla za úkol vydat se do lidského světa, i když neměla vůbec ponětí, kde přesně je. Ještě teď si pamatuje slova svého učitele: „…musíš se vydat do lidského světa a najít tu mapu. A nezapomeň! První člověk, kterého potkáš, bude zároveň i ta nejdůležitější osoba v tvém životě.“ Ano…nezapomene. Jenže jak má hledat člověka, když neví, kde je? Šla tam, kam ji nohy zavedly, a než se nadála, stála na pokraji pro ni neznámého údolí. Chvilku se nejistě rozhlížela, ale pak přece jenom došla k závěru, že pokud tu bude pořád takhle stát, nikdy lidský svět nenajde. Vydala se po mýtince dolů a na zádech měla svoji brašnu, ve které měla ty nejdůležitější věci, co na cestu potřebuje. Cesta, ač se to Laurë...
3. díl: Strážce
Zarazila se. Co to ten chlap mele? „Proč by to nešlo?“ zeptala se. „Tenhle úkol je už zadaný,“ odtušil Stařec. „Ale, ale! A kdopak?“ „Já.“ „A proč vy a ne já?“ „Vy jste moc impulsivní, příliš emotivní. Jste mladá a nezkušená. Pro mne to bude vyvrcholení celoživotního díla, kterému jsem obětoval všechno. Znám toho protivníka, už jsem se s ním utkal.“ „Já taky!“ skočila mu do řeči. „Ale neporazila jste ho.“ „A vy snad ano?“ „Ano.“ „Asi ne dost, když nás tu ještě obtěžuje!“ vyjela už napůl nepříčetně. „Nezničil jsem ho, jen porazil. Pořád jsem ale udělal víc než vy.“ Lhostejnost, se kterou to říkal, ji doháněla k šílenství....
1. kapitola
Přistoupila ke vchodu a lehce zaťukala svou malou ručkou na dveře. Ty se krátce poté s vrznutím otevřely. Opatrně nakoukla hlavou dovnitř. Vypadalo to, že tam nikdo není. Celou vahou těla se opřela o dveře, které na takovou zátěž nebyly zvyklé, a s dalším vrznutím se otevřely dokořán, načež Laurë tohle nečekala a s hlasitým BUM dopadla na zem. Následně se ozvalo hlasité vzdychnutí, které naznačovalo, že tohle se může stát jen jí. Urychleně se sebrala ze země a mnula si bolestivá místa, na která dopadla. Laurë si až teprve teď všimla, jak místnost vůbec vypadá. Byl to jakoby jeden velký pokoj, jehož zdi byly laděny do tmavomodré až černé barvy, nemluvě o nábytku, který byl tak zaprášený, jakoby tu už několik let nikdo nebyl. Kromě stolu, jednoho křesla, dvou židlí...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
