Minulost
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na okraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrýval muž. Nebyl ani velký, ani malý. Vlasů měl tak akorát a jejich délka by také nikde nevzbudila zájem. Možná tak ta barva. Mohlo mu být teprve kolem třiceti a už měl vlasy bílé jako stařec. Jeho ostré rysy a hrdé držení těla, to vše bylo kdysi obdivováno nemalým počtem žen. A on toho využíval, jak na svůj minulý život teď vzpomínal. Nevěděl vlastně ani proč musel zbýt on, jediný zastánce. Vždyť ani nikdy netoužil po tom být posledním. Povzdechl si, vyšel ven aby se podíval na krásu jezera, a vrátil se na chvíli do minulosti. "Povídej, co jsi viděl." Měla to být snad otázka? Ne, Bylo to pronesené bez zájmu. Bez zájmu o zázrak....
Jak to?
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … "Počkat, počkat…" zaprotestoval asi osmiletý chlapec. Dívka v kruhu dětí si povzdechla a zvedla oči od knihy. "Ano, Jeremy?" zeptala odevzdaně a čekala, co že to Jeremy stihl v těch prvních třech větách najít za nesouvislost. "No…" odkašlal si chlapec, "už se na to chci zeptat delší dobu… nějak mi to nedává smysl. Jak to, že všechny ty příběhy začínají: Byl jednou jeden… A vůbec… ve většině případů se ty věci, co "byly jednou jedny", stejně opakují, tak jak mohou "být jednou jedny", když už vlastně "jednou jedny byly"? Nemá to logiku…"...
Život
"Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi …" Do setmělé místnosti vstoupil statný muž. "Pojď už… to mu ty pohádky budeš vyprávět až do dospělosti?" zahřměl. Dívka se podívala na bratra, zlehka ho políbila na tvář a zvedla se k odchodu. "Tatí… pojď za mnou na chvíli…" zakňoural malý hošík. Otec si povzdechl a šel si k němu sednout. "A jak ta pohádka dopadla? Skončila šťastně?" kluk upřel na tátu tázavý pohled. Muž se srdečně rozesmál, ale potom ztichl. "Víš, synku… Některé pohádky nekončí šťastně…" Úsměv na jeho tváři se promněnil na zachmuřený výraz. "Ale vždycky přeci přiletí princ na svém...
Ar-tal
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byl pouze slyšet škrábání perem..Týraný hrot pera zoufale zaskřípal a na několikrát seškrabovaném pergamenu se objevila první slova, vzápětí však byla zuřivě zaškrtána. Tak takhle by to nešlo. Dnes to musí být něco speciálního. Proklatě, snad se Drakkemu Zlatovi bude má povídka líbit. Co je mi po tom, že lidi tyhle příběhy o čarodějích a nestvůrách nepokládají za umění? Ať si myslí, co chtějí. Jestli jim jedou líp slaboduché romance potulných bardů, kterými se tohle zatracené království hemží jako starý salám červy, tak prosím. Chápejte, lidičky zlatý, i kdyby, z něčeho musím bejt živej, a tohle je jediná věc, kterou umím. Kdyby mi to tak Drakky...
O domku a kamnech
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byla docela obyčejná světnička. No zase tak úplně obyčejná nebyla, měla sice vše co taková síňka má mít: stůl, dvě židle, jedno malinkaté okénko, almaru v koutě, obrázek na stěně a kamna. Ale měla ještě něco navíc, co se jinde najít nedalo. Ovšem nedalo se to najít ani tady, pokud jste nevěděli, kde máte hledat, a jelikož vypravěč ví vždy všechno, ví také, kam se podívat, aby viděl neviděné. Vypravěč tedy príjde do chaloupky a zamíří ke kamnům. Skloní se k malým dvířkům a opatrně je otevře. Zpočátku nevidí nic, jenom tmu ze sazí, ale stačí jenom chvilinku počkat a něco se stane…… ….. Bylo jednou jedno království na dně starých...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
