Malířka a básník

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi žili dva lidé – muž a žena. Ona byla mladá nadějná malířka a on mladý zneuznaný básník. Potkali se před pár měsíci úplnou náhodou. Ona seděla s kamarády v hospodě a popíjela pivo. Přitom jim vykládala o tom, jak je strašně ráda, že je svobodná a že ke svému životu potřebuje volnost. Plácala o tom, že by se nechtěla vázat, že jí to takhle naprosto vyhovuje. Přitom sama věděla moc dobře, že to není pravda. Ale bylo pro ni jednodušší si lhát, než si připustit, že s ní nikdo nikdy nevydržel déle než měsíc. Pak začala vykládat o tom, že nechápe, jak někdo může mít děti, zvlášť v dnešní době. Tvrdila, že ji by to omezovalo v tvůrčím rozletu. Pivo...

Autor : dne 11/22/2007 | Z křídel můr | 0 komentářů

Za dveře a ještě dál…

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … …Opravdu to chcete vědět? Nebo si ceníte svého duševního zdraví a radši zůstanete sedět tady? Uvědomujete si vůbec, že tajemství mají dobrý důvod k tomu, aby se uchovávaly v tajnosti? Hm, dobrá. Tak mi podejte ruku, vypravíme se na cestu za tajemstvím. … Za zcela obyčejnými dřevěnými dveřmi s tmavým ebenovým nátěrem se nenachází vstupní místnost do domu, jak byste nejspíš očekávali, nýbrž rozlehlá louka lemovaná majestátnými horami, s královsky sněhovou korunou na vrcholcích, a na druhé straně klikatící se divokou řekou, stékající z hor do údolí. Vítr se prohání jak a kudy se mu zrovna zlíbí a rozeznívá listí na větvích stromů...

Autor : dne 11/22/2007 | Z křídel můr | 0 komentářů