* Lughnasad *

Jsme v polovině léta, na vrcholu té světlé poloviny roku, kdy slunce pálí a za letních bouřek oblohu křižují blesky a duní hrom. Jsou žně. Je načase sklidit to, co jsme dříve zaseli, oslavit hojnost a blahobyt, kterého se nám dostává. Vystrojit hostinu, hodovat a poděkovat matce Přírodě, matce Zemi za její dary, za prosperitu, ve které se nacházíme. Uzavíráme smlouvy přátelství i smlouvy manželské. Vzdáváme hold našim matkám, které nás přivedly na tento svět. Pořádáme rituály na přivolání dobré úrody pro příští sklizeň. Upleteme si kukuřičné panenky, zapálíme oheň a z prvního obilí společně s přáteli upečeme chleba. Vážeme žluté a zlaté stuhy. Na pikniku se dělíme o vypěstované plodiny a vlastnoručně uvařené pokrmy. Oslavujeme sílu života, plody země i naší...

Zlatý den

Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Probudí mě sluneční paprsky. Je tady nový den. Tento vypadá každý rok podobně. Ráno zadělám těsto na obilné placky a posnídám ovoce. Obleču se do červené sukně a oranžové halenky a na krk zavěsím zlatý řetízek. Pak vyběhnu bosa ven na louku a dovnitř si donesu velkou kytici lučního kvítí obohacenou o větvičky šípku, rozmarýn a heřmánek. Vykynuté placky upeču na ohni z jeřábového dřeva. Mají úplně jinou chuť, než když je upeču doma v troubě. Po obědě vyrazím dolů do vsi, kde se koná velká sláva. Vyrábí se panenky z obilných snopů a volí se král a královna žní.

Nadaný mladík

Báseň do soutěže Lughnasad Pod vrbou. V dávných dobách narodil se kluk, během let zesílil jako buk, ten měl za matku bohyni a bojem trávil hodiny. Lug bylo jeho křestní jméno, s výsměchem ale bylo čteno, polobůh byl jeho osud, mnohé změnilo se však dosud. Mladík už měl dost toho smíchu, stud nedělal dobře jeho břichu, v hlavě zrodil se mu plán, jak být panteonu král. Nebyl totiž vůbec hloupý a na znalosti nebyl skoupý, on dával přednost logice, jeho moc narostla velice. Vyzýval totiž na souboj bohy, pro vítězství měl jednoduše vlohy, tak museli ho vzít mezi sebe a Lug začal ovládat nebe. Zemědělce vzal si pod svá křídla, bohatě rozdával z moudrosti vřídla, v kronikách má ho spousta měst, což pro něj je veliká čest. Redakční úpravy provedla Helenia...

Pletení věnců

Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Slunce pomalu stoupalo po obloze a na stéblech trávy se třpytily perly rosy. Po louce přecházely dívky, trhaly květy a zpívaly si. Každá se snažila vybrat ta nejkrásnější kvítka pro svůj věneček. Každá si přála být na slavnosti nejkrásnější. Součástí dožínkových oslav byl tanec pěti vybraných dívek z vesnice, které společně proplétaly barevné stuhy připevněné ke stromu na návsi. Největším vyznamenáním však pro dívku bylo, když směla nést dožínkový věnec z obilí a květů. Vždy jen jedna dívka za rok byla vybrána k této úloze. Dožínkový věnec byl již dávno upleten, spočíval na šafářově stole. Jméno však zůstávalo stále tajemstvím. Redakční úpravy provedla Helenia...

Lughnasadové drabble od Áine

Drabble do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Slunce stálo vysoko na obloze. Vzduch se z horka tetelil. Všude kolem bylo ticho, jako by na sebe ptáci na stromech nechtěli přitahovat pozornost. Anebo je možná horko zmáhalo natolik, že raději mlčeli. Náčelník vesnice předstoupil před ostatní. V ruce držel srp, vykládaný drahým kamením. Světlo světa spatřil vždy jen jedinkrát za rok. A teď byl ten čas. Do druhé ruky opatrně vzal klas. Přejel po něm palcem a sám pro sebe si přikývl. Tohle bude dobrá úroda. Zvedl srp vysoko do vzduchu, na okamžik sklonil hlavu v tiché modlitbě a v poděkování bohům, a pak přeťal klas. Lughnasadh začal.