Země

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Po zemi chodíme, na lodě se lodíme. Země je domovem naším, po ní chodíme pochodem pěším. Hlína, humus, tvorové, to nejsou rány morové. To vše je součástí země, každý pták tu pěje. Rostliny na ní rostou a na ně používáme dýku ostrou. Lesy, mýtiny, louky, brzy dostaneme potlouky. Země, to je bezva věc, ničí ji jen pitomec. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Autor : dne 08/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Hlasy Zeme

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Môj výcvik sa skončil. Majster vykonal posledný rituál, aby som sa stala plnohodnotnou druidkou. Do mysle mi vnikol šepot nekonečna hlasov Zeme. Šepkali mi svoje osudy, radosti aj strasti. Šepot sa zosilnil do spevu. Tá symfónia oslavovala život. Nechala som sa ňou uniesť. Tancovala som so Zemou, ako si priala. Ale ani spev sa neprestal zosilňovať, stal sa z neho krik. Všetko na Zemi vrieskalo od bolesti, zúfalstva. Zem samotná nariekala, že ju zradili jej vlastné deti – ľudstvo. Cítila som, ako mi to vrieskanie trhá srdce a poznačuje myseľ. Nenávratne ma zmenilo. Už navždy si budem želať jediné – utíšiť ju. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Autor : dne 08/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Rodná zem

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Dědečku, vy jste zase smutný. Stalo se něco?“ Ze zamyšlení mě vytrhl hlas mé vnučky Alex. Tedy, Alex jí říkáme běžně, i když se jmenuje Alexandrina. Bylo to vlastně logické vyústění situace, ve které jsme se ocitli. Tady v Americe by jméno Alexandrina vypadalo zvláštně a lidé by měli problém ho vyslovit. To nádherné jméno, jméno mé matky. Už zase musím vzpomínat. Na svou vlast, své mládí, na vše, co jsem opustil. Je to už tolik let, až je mi zatěžko to počítat. Každé nové jaro přinášelo naději na návrat a každá zima ohlašovala jen zmar. Zima, byla to však pravá zima? To mírné ochlazení se nedalo srovnat s třeskutým mrazem, který bodal do tváří. A sníh, kde jsou ty hromady sněhu, které ani tři muži nestačili...

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Zemitá báseň

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obracíš v rukou hlínu, uvnitř naříkáš, oplakáváš duši matčinu, vzlyky se zajíkáš. Věk ti tvou drahou vzal, každý s tím počítal, však přepad tě velký žal, vřelé objetí bys teď uvítal. Suchou zeminu na hrob hodíš, květiny také přiložíš, pak na tělo hlínu přihodíš, nakonec jen zrak odklopíš… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Pohřbená

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Padá to. Ne! Vidím jenom tmu. Všechno se na mě tlačí. Nemůžu dýchat. Křičím. Pomoc! Nikdo ale neodpovídá, nikdo nepřichází, nikdo mi nepomůže. Zem mě zasypává čím dál víc. Strašně to bolí, dusím se. Tady jsem, pomozte mi někdo! Ječím, ale nikdo mě neslyší. Už mám hlínu i v ústech. Dusí mě. Prosím! Zachraňte mě! Snažím se vyhrabat, ale marně. Nejde to. Je to čím dál horší. Tady! Půda se na mě tlačí, brání mi se nadechnout. Haló! Nic. Už nemám sílu volat. Stejně není koho. Vrstva nade mnou je čím dál těžší. Au. Drtí mě. Pohřbívá mě zaživa. Umírám. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů