Za hranicemi III – Záhadné setkání

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Pokračování příběhu Za hranicemi II – Leo (živel voda). „Pracovat se živlem země není tak jednoduché jako s vodou,“ řekl Leo, když Elvíře vysvětloval, co ji čeká. „Musíš použít energii z jiného místa uvnitř sebe. Málokomu se to povede napoprvé.“ „Ani voda nebyla zrovna lehká,“ namítla Elvíra, když si vzpomněla na své peripetie s učením. „Já myslím, že jsi ji nevědomky používala už předtím. Šlo ti to totiž velice dobře, ač se ti to teď nezdá.“ „Předtím? To určitě ne,“ vrtěla dívka hlavou. „Ovládání vody nespočívá jen v naplnění poháru. Někdy stačí k vyslání energie k mrakům, když je potřeba menší přeháňka,“ mrkl Leo na děvče. „Neměli jste letos náhodou dobrou úrodu?“ Dívka na něj zůstala koukat s otevřenou pusou....

Příšera

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Země pod nohama začala praskat a vzdouvat se, jako by v ní bylo něco strašlivého, co vylézalo ven. Příšera tvořená z hlíny, kamenů a písku. Formovala se z puklé země a v srdcích lidí, již byli u toho, zasévala strach. Nikdo se nemohl ani pohnout, až na muže, jenž se tiše usmíval. Příšera hrozivě zařvala, otočila svůj nelítostný pohled k muži a začala se k němu blížit. Každý by utíkal, ale on ne. On jen lehce pohnul rukou, v níž cosi držel. Hůlku. Příšera už byla kousek od něj, když se najednou zastavila a začala se propadat zpátky do země. Redakční úpravy provedly Nerys Heliabel Ghostfieldová a Helenia...

Matka země

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vzpíná se nahoru k sídlu všech bohů. Jest korunou i základním kamenem všech domů. Života kolébkou, tichou a hebkou, a mlčky čeká, než havrani se slétnou. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Zahradničení

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Byl krásný, slunečný den. Na obloze se honily mráčky a větřík lehce pofukoval. Tak tedy dnes, dnes je ten pravý den. Tomášek šel pomalu do kuchyně, kde už ležela připravená mistička se semínky. Tomášek ji opatrně uchopil a zamířil na zahradu. Jenom ještě najít nějaké pěkné místečko. Aby měly kytičky dost světla a tepla. Támhle v koutku to bude hezké. Tomášek opatrně vyhrabal kolíčkem hlubokou jamku a semínka do ní opatrně položil. Teď ještě přidat trochu vody z konvičky. A opatrně hlínu zahrnout. Snad semínka neobjeví nějaký nenechavý ptáček. Tomášek zamířil domů a už se velmi těšil, až kytičky vyrostou. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

V lese

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Chtěla od toho všeho utéct. Problémy jí poslední dobou přerůstaly přes hlavu. Už několik týdnů se neustále hádala s rodiči, se snoubencem se místo plánování svatby jen míjeli na chodbě, v práci se kazilo, co jen mohlo. Měla pocit, že jí v životě zůstala jen jediná dobrá a nezkažená věc – tenhle ranní běh. Jen když běžela, měla pocit, že se vše zase zlepší. Problémy se vzdálily, jako by od nich skutečně mohla utéct, stačilo by jen běžet dost dlouho. Ten, kdo řekl, že před problémy se nemá utíkat, ale že se jim má člověk postavit čelem, vůbec netušil, o čem mluví. Nohy ji už automaticky nesly do lesa. Jedna z mála výhod bydlení na úplném kraji města. V lese se poslední dobou cítila stále lépe. Bylo to snad jediné...