Pouštní óda na vodu
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kráčím přes duny vyprahlou pouští Čutoru poslední kapky vody opouští Slunce přímo nad hlavou pálí Myšlenky mé pomalu se kalí A myslím na vodu… Na studnu hlubokou pod zemí Nohy se pletou, jak jdu k ní Jak sklenka orosená hrdlo chladí Že je to jen Fata Morgana dost vadí Sním, jak v říčkách nohy vlnky hladí Jak plavali jsme v rybníce, tak dávno, ještě mladí Jak za deště kapky po kůži stékají V každé z nich barvy duhy se skrývají V zalehlých uších moře mi šumí Slyším vlny, když za bouře duní A doma pod horou pramen bublá Tiché zaklínadlo si mumlá Voda čarovnou má moc Naše planeta je modrá dost Jen tady na poušti málokdy zaprší I mě za chvíli už slunce zcela vysuší Kam vlastně chodí supi pít? Já chci žít! Redakční...
Vodní zahrady
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Slunce nemilosrdně spalovalo vyprahlou zemi. Každý, kdo mohl, hledal nějaké stinné místečko, kam se schovat. Král pozoroval klidnou atmosféru z okna svého paláce. Byl zamyšlený. Blížily se narozeniny jeho milované manželky a on přemýšlel, jakým darem by ji nejvíce potěšil. Musí to být něco výjimečného, neobvyklého. Co by to však mělo být? Jeho žena byla skromná, nelibovala si v nových špercích či drahých látkách. Milovala stromy a rostliny a květinové zahrady. Kéž by jí tak mohl dát darem celé lány květin, které by nikdy neuvadly. Na to by však byla potřeba voda. Obrovské množství vody. A to nebylo snadné. Nejbližší řeka byla vzdálená několik mil. Vody v ní byl dostatek, jak však vodu zadržet, zkrotit? Bylo to...
Anonymní vodní drabble
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Voda je pěkná mrcha. Ano, skutečně, ze všech čtyř elementů je rozhodně nejpodlejší. Jasně, oheň je agresivní, země trošku natvrdlá a vzduch pyšný a panovačný, ale voda… Tu opravdu nemůžu vystát. Ta slizká a vlhká potvora mi pořád jde po krku. Sotva šlápnu do kaluže, z cákance se dostane úplně všude… Nejradši mi ta rošťanda zatéká do bot. Taky mi úspěšně topí čokoládové žabky a domácí úkoly. Stačí si je nevhodně položit vedle mého nekonečného akvárka a šup. Už je nikdy nespatřím! A to vůbec nemluvím o rozmočených sušenkách. Voda, kdyby to svinstvo nebylo potřebné k životu, rovnou to...
Jak se setkala Jezérka s Kanélií
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jezérka byla krásná vodní víla žijící v jezeře. Taková vodní víla je opravdu celá z vody. Vlasy má jako malý vodopád a průzračnou pokožku má zrovna jako voda, ve které žije. Na vodní víly narazíte jen zřídkakdy, jelikož se ukazují pouze zvířatům a ostatním vílám, a jakmile vycítí v blízkosti člověka, okamžitě se skryjí pod hladinu. Jezérčiny vlasy stékaly až k pasu, pokožku měla průzračnou, až bylo vidět prostředí za ní, a s velkou oblibou nosila dlouhé modré šaty. Za celá ta léta se setkávala jen s jednou vílou, a tou byla Rekie. Rekie žila v řece nedaleko Jezérčina jezera, vlasy měla krátké a pokožku neustále pokrytou bublinkami. Měla poněkud divokou povahu, takže pořád pobíhala od řeky k jezeru a zase zpět...
Krása vody
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Z kapek rána jsi zrozená, do stříbra lehce oděná, na listech třpytíš se v krůpějích, slova zaniknou v mých kročejích. Z praménku řeku vytvoříš, z mrtvých skal se vynoříš, život všem lidem přinášíš, bolesti a smutek odnášíš. Tvá krása mnoho podob má, jsi do sta podob zakletá, vločka sněhu či závoj z par, který vždy den by roztrhal. Květinám dáváš život svůj, vždy je prosím opatruj, s nimi i stromů duši chraň. Láska nejsilnější je...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
