Lehkomyslnost – Konec lidstva
Z pera Cesmíny Hardy -*- Začalo to jednoduše, jeden stát vyhlásil válku svému sousedovi, a kvůli malichernosti vypukla velká válka. Celý svět válčil mezi sebou. Krev nevinných lidí se vsakovala do země. Jeden vědec vyvinul plyn, říkal mu lék na válku, který způsoboval zklidnění lidského mozku a potlačoval negativní emoce. V dobré víře ho vypustil do vzduchu. Nedomyslel následky. Zavládlo štěstí, války se ukončily a nastal celosvětový mír. Jenže plyn omezoval emoce úplně. Lidé časem nedokázali nic cítit, nic nepotřebovali. Přestali chodit do práce, množit se, nic nedělali. Postupně zemřeli hladem a žízní. A tak vědec, který měl dobré úmysly, z lehkomyslnosti způsobil konec...
Upřímnost
Z pera Amandy Wright -*- V hlavě mám zmatek. Výčitky mi plují mozkem jako mraky a já vlastně nevím, na co myslet dřív. Jestli mám jít uklidit střepy nebo se zbláznit z myšlenky, že oznámím matce, že jsem rozbila její oblíbenou vázu, kterou zdědila po babičce. Brečím a jsem na sebe neskutečně nazlobená, takové věci se dějí jenom mě. Na malou chvíli jsem si myslela, že bych to mohla uhrát na našeho psa, ale to je strašné zlatíčko a nemůžu to udělat ani mu ani sobě. Tak jí to půjdu říct. Utřu slzy. Jednou by se to stejně dozvěděla. Jsem odvážná. S upřímností nejdál...
Víra ve vánoční kouzlo
Adventní stoslůvka z pera Cesmíny Hardy. -*- Stařenka stojí u rozsvíceného stromku. Vánoce měla vždy moc ráda. Hluboko v duši nikdy nepřestala věřit na Ježíška. Utře si slzu z oka. Je Štědrý večer a ona pláče. Několik let má jen jedno přání, aby se urovnaly vztahy v rodině. Už si nepamatuje, co se tenkrát stalo, ale před lety se s dcerou pohádaly a od té doby spolu nemluvily. Kéž by se jí toto přání splnilo. Dívá se na stromek a ze srdce věří, že tento večer může mít kouzelnou moc. V tom zazvoní zvonek u dveří. Stařenka jde ke dveřím, a tam stojí její dcera s rodinou.
Lakomství
Z pera anonymního autora -*- Lidé jí už nějakou dobu jen ubližovali. Kde byly ty časy, kdy si jí vážili, kdy se o ni s láskou starali a dávali si pozor, aby nestrádala? Ona pak nikdy neměla nejmenší problém jim dávat něco nazpět. S radostí jim poskytovala to nejlepší, co měla. Jenže později si jí přestali vážit, jen brali a zaměřovali se na vlastní prospěch. Dlouho to trpěla, zapřela samu sebe a dávala dál. Ale pak jí došla trpělivost a zatvrdila se, nehodlala se pro ostatní rozdávat. Přešla do druhého extrému a nic nemohlo odčinit, co jí lidé provedli. A tak se Země stala...
Lakomství – Lakomcovy střevíce
Z pera Viljy Carrie Dechant -*- Kupec byl dobře znám dvěma věcmi, velice kvalitním zbožím a svou lakotou. Smlouval vždy a o cokoliv, ale nikdy nikoho schválně nepodvedl. Na sobě škudlil a roky nosil jedny střevíce, na kterých bylo víc spravování než kůže. Jednou se rozhodl koupit nové boty, staré vyhodil. Kolemjdoucí boty našel a poznal. „Co si bez nich kupec počne? raději mu je vrátím,“ řekl si a hodil je oknem do kupcova domu. Boty rozbily nádoby drahého oleje. Kupec bědoval a střevíce vzteky vyhodil znovu. Znovu mu je dobrý člověk vrátil a zničil tak drahé zboží. Nikdo nevěřil, že by si lakomec koupil...
Cudnost
Adventní stoslůvka z pera Cally Torové. -*- Sněžilo. Stočila oči na mladíka, který spal na pohovce. Sice na to byla zvyklá, ale že poprvé přinesl víno, prý kvůli adventnímu času mu nevěřila. Sama mu předtím řekla, že takhle to nejde, musí počkat do svatby. Sice to vypadalo, že na chvíli pochopil, ale pak přinesl to víno. Naléval jí o dost víc než sobě, jenže ona nenápadně zalévala květinu na stole. Ještě štěstí, že měla květiny v truhlíku. Měla ho opravdu ráda, pozorovala ho při spaní, ale takhle daleko to nemohla nechat zajít. Jsou zasnoubení a co by tomu asi řekli rodiče? Kdepak, svatba už je za...
Naděje
Z pera anonymního autora -*- Proč zrovna dnes píšu o naději? Protože dnes jsem ji viděla během dne ve spoustě podobách. Nejprve u mých spolužáků, kteří se k ní upínali, chtěli v pondělí a v úterý zůstat doma. Snad ani nemusím psát, že jdeme do školy. Pak znovu u nich, když se doučovali ještě poslední účetní příklady či anglická ekonomická slovíčka. Ale nejvíce jsem ji obdivovala u mého přítele. Celý den jsme se spolu téměř nebavili, ale pak… Řekla jsem mu, jak se cítím a v tu chvíli si myslím, že jsem viděla snad nejtypičtější příklad naděje, tj. naději na odpuštění. Samozřejmě jsem mu...







