Inspirace
Jak může taková inspirace vůbec vypadat? Štíhlá dívka se prochází šedou, fádní krajinou neurčitých tvarů. Nehodí se sem. Sama je vysoká, zlatovlasá s velkýma modrýma očima, které jsou hluboké a čarovné. Rudé rty se lehce otvírají, takže je možno zahlédnout dvě šňůry bělostných zoubků. Oblečena je do šatů vypadajících jako z pavučiny, míhají se v nich barvy a i ta šedá vypadá v jejich blízkosti o mnoho lépe. Ve tváři má znuděný výraz. Už ji to nebavilo, tak se radši vytratila. Odkud však pochází? Co je tam, kde by měla právě být? Na to radši ani nemyslí. V hlavě má stále se opakující rytmus všedních dní. Vstávat, snídaně, škola, učení a pak zase všechno znovu dokola. Jedinou světlou chvílí se jí staly hodiny tance, kdy si mohla rozpustit své dlouhé vlasy a točit...
Noční můra
Už zase ke mně přicházejí, už zase jsem jim na dosah, už zase nade mnou se smějí, už zase objímá mě strach.Ticho. Všeobjímající a hluboké ticho, které pohlcuje utichající ruch městečka. Zaklapnutí dveří, které je hlasitější než zahřmění hromu. A pak jen tma. Rodiče se se mnou loučí a ve tváři se jim zračí křečovité úsměvy. Když mě utěšují, že vše bude dobré, vím, že i jim ta lež přijde hloupá a nesmyslná. A já? Já se zase propadám do světa, kde není nic trvalé. Jen Ty. Ty, která mě pozoruješ, hlídáš a nedáš spát. Vždycky je zavoláš. Já to vím. A nemůžu s tím nic udělat. Jenom se směješ. Smích je jemný a zurčí jako potůček. Mě bodá do srdce, neboť vím, co bude následovat. Vplíží se tiše, nenápadně, tanečním krokem, který nemilosrdně ukrajuje mé vteřiny klidu....
Osudová nuda Osudu
Vlastně se to ani nemělo stát… Kdyby nenastala malá zapeklitá situace, když měl Osud dlouhou chvíli a poprvé za celou dobu své existence se nudil. Osud pozoroval dění na všech možných i nemožných místech. Již jej začaly unavovat obrazy, které se mu pořád objevovaly v hlavě, a když je blokoval, tak tiše ale neodbytně klepaly, až je nakonec dovnitř pustil, a tak si zřídil obrovskou pracovnu na vrcholu hory Nekoniko někde ve světě Nekonečna. Sledoval tiše svýma očima miliony, ba miliardy obrazovek. Ovlivňoval nejen osudy lidí a jim podobným, ale také osudy zvířat, či věcí ve všech světech. A těch že bylo… Dnes se však Osud nudil k smrti. Nikdy tento pocit za ty miliardy let své existence nepoznal, a tak jej vyvedl z míry, že si jej nechal vysvětlit od...
Dům dveří
Moje závěrečná esej z Literárního semináře.~prolog~ Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře a za nimi další dvoje. Jedny bílé, jedny černé. Na bílých bylo napsáno Život, na těch druhých Smrt. Ano, "ty druhé", tak se jim říkalo, protože se nikdo neodvážil vyslovit jejich název. Zvenčí byl dům tak malý, až jste nabyli dojmu, že černé i bílé dveře vedou zase ven. Samozřejmě to tak nebylo. Říkávalo se, že pokud máte nějaké zásadní životní dilema, Dům dveří vám jej pomůže vyřešit, ale za velmi vysokou cenu. Tohle také bylo psáno na vstupních dveřích, i když trochu starším jazykem, ale smysl to dávalo stejný.Zkuste si představit celou tu scenérii. Kraj lesa, zdánlivě...
Tripletto pro slečnu Terakowskou
Tripletto pro slečnu Terakowskou. Slečna Terakowská Nenávidím úterý. Pokaždé to znamená jediné. Dlouhé nudné porady v práci. Mám šéfa, který má ten nejnudnější hlas na světě. Strašně se to táhne.Naše protáhlé obličeje vybledly a pozbyly všechny stopy po pracovním nadšení a elánu, o jehož důležitosti nám právě pan Zamordowski sáhodlouze rozprávěl. „Vlastní zájem, elán a pracovní nasazení vašich podřízených, to je to, oč tu běží…“Nevypadá to, že by ho někdo poslouchal. Dokonce se zdá, že pan Zamordowski neposlouchá ani sám sebe.Slova kolem nás volně plynou. Jako neviditelné koráby brázdí prázdnotu našich myslí a občas si, dovolí uvíznout na mělčině našich ušních boltců.Pan Zamordowski snaživě poskakuje, rozkládá...
Za lepší budoucnost
Blízká budoucnost. Rozhodnutí národa o stavbě amerického radaru na území naší republiky bylo zfalšováno a záhadně se ztratilo. Jak se ovšem ukázalo, americké vládě toto zdaleka nestačilo a postupem času si získává důležité funkce v naší zemi. Někteří politici zastávají jejich názory dobrovolně, jiní k tomu byli donuceni. Situace v běžném životě se zhoršuje. Angličtina vítězí nad češtinou. Kdo chce sehnat dobré místo, musí být spíše Američan, nežli Čech. Lidé se bouří, ale je jim to málo platné, nemají nikde zastání. Tedy… zatím… ,,Odpusťte pane, zhřešila jsem,“ promluvil rozechvělý hlas ženy středního věku k mřížce. ,,Jen povídejte, sestro. Svěřte mi své hříchy, uleví se vám,“ odpověděl kněz již tradičně. ,,Zabila jsem člověka..,“...
April a Tomáš
Tento příběh má pravdivý pramen, avšak vystupují zde vymyšlené postavy. „Hele ,April, dej mi opsat tu fráninu, neměla jsem čas, ani chuť to napsat. Byla jsem s Honzou. Ti musim vyprávět. Přišel pro mě ani minuta zpoždění a…“ „Počkej, jaký úkol? A sakra, úplně jsem na něj zapomněla. Víš co mi řekl ten plešoun: ještě jeden průšvih Aprieleto a nechám tě rupnout“ „Až na to holka, že on by nepoužíval vulgaritu, řekl by propadnout“ „Hele Hano, tohle není legrace. On je toho schopen! No teď už to stejně nestihnu, mělo to být na A4. Udělej pro mě něco, nechej mi udělat rakev vyztuženou slunečnicemi“ Ticho už jde. Slyším jeho kroky. Ještě dva kroky, krok. Vchází do třídy, Vůbec mě neoslňuje jeho pleš, ani jeho zkažené...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
