Kapitola VIII.
Black Chrysanthemum Depresivní děj tohoto smutného příběhu se odehrává ve vesničce Roxville, jež skýtá útočiště partě mladých lidí, jejichž styl života se trochu vymyká normálnosti. Mají svůj svět, názory, lásky, ale všechny svazuje jedna věc. Problémy. Každý z nich má svůj svébytný příběh, je něčím odlišný a vidí skutečnosti trochu jinak než ostatní. Jejich příběh však není jen tak ledajaký, postupem času se jim do cesty připlete jeden závažný problém. Problém, s nímž se jde jen těžce vypořádat. Je obtížné říci, jestli to dokážou, nebo se naopak jejich kořeny rozpustí… *Děkuji Bee a Morrigan za beta-read* Kapitola VIII. – Noční přízrak – Šeptám modlitbu prastarou, rty se tiše pohybují, pomalu mne znavují modré, studené skryté pod...
1. kapitola
In Persona Když jsem psala tuhle kapitolu, tušila jsem, že nebude patřit k mým nejlepším výtvorům, už proto, že jsem kvůli zápletce musela mnoho vysvětlování nechat do dalších kapitol. Krásné shrnutí, že 🙂 Ocitla jsem se na zvláštním místě, výstižnější by bylo: padala jsem zvláštním místem, i když ani to se nedalo říct s jistotou. Jasně jsem vnímala čas, který plynul, ale prostor se stával prázdným pojmem. A pak to náhle skončilo. Pod nohama jsem opět ucítila pevnou zem. Jako když Alenka padala králičí norou. Byla moje poslední myšlenka, než se mi podlomila kolena a já přistála na tvrdé zemi. „Kde to jsem,“ zašeptala jsem tiše a rozhlédla se kolem sebe. Pohled na zalesněné kopce v ranním úsvitu se mi zdál známý – uklidňující. „Kde to...
Prolog
Prolog. Chci jej věnovat Eillen, protože když jsem se jí ptala, jestli mám v povídce zemřít, nebo ne, dala mi naprosto bezkonkurenční odpověď: „Umři, když já, tak ty taky…“ Byl to úplně obyčejný den, obyčejné mraky na obyčejné obloze, obyčejné zvuky zvenčí a obyčejné paprsky slunce se dobývaly skrz závěs do mého pokoje. Žádná předzvěst něčeho zvláštního, jak tomu bývá v knihách… Nikde žádná hejna vran uprostřed jara, nikde žádná černá kočka, která by mi přeběhla přes cestu, proč také, vždyť bych ničemu z toho ani nevěnovala pozornost, možná bych si řekla: „Hele, vrány!“ a po pár krocích bych stejně zapomněla. V tu další chvíli to stejně nehrálo roli, šla jsem, jen jsem šla, trošku zamyšlená. Černé auto, které jelo naproti neskrývalo...
Život s kapkou krve
Krátká povídka o tom co se může stát, když jednou navštívíte nesprávný klub…Z včerejšího večera si toho moc nepamatuji. Sakra, asi jsem se zase příšerně opila. Byla jsem v tom novým klubu, jak mi doporučili jedni známí na netu. Prý se mi tam bude líbit. Když jsem tam přišla, tak mě to zrovna nenadchlo. Všechno bylo uvnitř červeno-černý a lidé se svíjeli na parketu v neznámém rytmu hudby. Připadalo mi, že si všichni asi něco dali. Nějakou extázi nebo něco takovýho. Tančili jakoby tu hudbu ani nevnímali… Určitě to byla extáze. Snažila jsem se protlačit k baru. Dalo to docela práci. Všude samé ruce, které se mě snažily vtáhnout do toho omamného tanečního reje. Zpocená těla a rudé rty. Ta cesta mi připadala nekonečná, ale nakonec jsem se k baru dostala....
2. Návrat
„Elen, počkej!“ Elen utíká co ji nohy stačí. Snaží se prorazit si cestu mezi lidmi, kteří jdou proti ní. Je zadýchaná a už nemůže, ale to ji nezatěžuje myšlenky. Je pevně rozhodnutá na otce zapomenout. Síly ji stále dochází, ale ona nepoleví. Nevšímá si fyzického vyčerpání, protože to teď nejde. Stále za sebou slyší volat své jméno, ale neotáčí se. Najednou ucítí na svém rameni pevný stisk. „Mám tě…“ Elen vykřikne a po dlouhé noci strávené ve zlém snu se probudí ve své posteli. Sun, Dizi a Elen sedí v tanečním sále a čekají na začátek zkoušky. Ten čas si snaží zkrátit povídáním, ale neubrání se poslechu rozhovoru Adrina a Ethel stojících opodál. Na Adriánovi byla vidět spokojenost, Ethel jako by uvnitř vybouchla. V divadle strávili již dva týdny, ale už za tu...
Začátek
Jak to všecko vlastně doopravdy začalo…Na počátku byla Nicota, ve které se Ona procházela. A pak. Pak vznikly barvy. Různorodá směsice těch nejzákladnějších prvků, které ani nelze vyjádřit slovy. Prolínaly se v Nicotě jako hadi, splétaly se mezi sebou, vytvářely rozsáhlé vzorce rozplývající se a znovu se skládající. Samy o sobě byli při velikosti Nicoty naprosto bezvýznamné, jejich jedinečnost byla v samotné existenci. Když je uviděla poprvé, nemohla uvěřit. Něco se pokusilo narušit dokonalou jednoduchost její Nicoty! Něco bylo natolik drzé, že se vyskytlo bez jejího vědomí. Bylo to naprosto nesnesitelné. Chtěla to vypudit pryč. Barvy už ale byly a nemínily se jen tak vytratit. Vždyť ono to vlastně už ani nešlo. Na to za čas přišla i Ona. Možná byla ve...
Zážitek
Pokus o hororovou novelu. 🙂Je to už dva roky, co jsem k Johanu Fialovi nastoupil do služby. Ve Žlebu práce nebyla a dál na Horany to nemělo cenu. Kdo by zaměstnal patnáctiletého kluka. A tak jsem skončil ve mlýně. Ze začátku jsem tam dělal děvečku pro všechno, ale dokázal jsem se vypracovat až na mládkova pomocníka. Práce to byla dobrá, jen to časné ranní vstávání mě vadilo. Ve tři ráno vstávat a jít údolím Huntavy kolem trosek domu Goldst
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
