Záhadné zjevení
Petronie Smith V některých malých vesnicích se traduje, že mají svá vlastní strašidla, duchařské povídky a tajemné záhady. A já bych vám chtěla vyprávět právě jednu takovou báchorku, která se možná stala a možná ne, záleží jen na člověku jestli jí bude věřit nebo ji bude pokládat za snůšku nesmyslů a pouhých lží.Tak tedy, náš příběh se měl odehrát za jedné prosincové noci. Sníh se snášel k zemi v hustých závějích, venku mrzlo jen to praštělo, mráz maloval na okna krásné obrazy a právě v této chvíli se vracel domů jistý mladík. Měl za sebou úspěšný den, takž si vesele pohvizdoval a vůbec nedbal na krutou zimu. K vyhřátému domečku to měl ještě kus do kopce, takže přidal do kroku, aby cestu ušel co možná nejdřív. Strašně toužil povědět rodičům, co skvělého se mu...
Lásko, už nejsi nejkrásnější!
Raven Whiteová A ze zrcadel se snesl stín, stín plný zlatých jeřabin… V jeřabinách je čas skryt, proto, aby zbylo pouze – snít. To bylo nádherné místo. Stará lavička pod jeřabinou, kolem kvetly bílé lilie a žluté růže, na staré soše, na které již nebyly patrné její původní tvary, sedali holubi – a vytvářeli tak bizarní sousoší šedých siluet. Na rameno jí sedal Havran a snášel jí do dlaní ty zlatooranžové jeřabiny. Nebe ovládl soumrak a červené slunce.Dnes ale bylo zataženo a venku padaly kapky deště tak velké, že o okapy a okenní skla vytvářely prapodivné a tesklivé hudební kreace. Ona seděla naproti mně, občas se na mě smutně usmála a nebo uskrla ze svého šálku pravého černého anglického čaje. Když na dně hrníčku zbyl už jen čajový škraloup,...
Vzpomínka
Janel Weil Paprsky odpoledního slunce se odrážely na vodní hladině a vysílaly směrem k nám záblesky světla. Voda byla příjemně teplá, mezi stromy se proháněl lehoučký letní vánek. V té době jsme byly na počátku a věřily, že náš život je ještě celý před námi. Že budeme mít ještě dost času na všechno, co chceme uskutečnit. Vždyť se to tak říká, ne? Vždyť každý tvrdí, že mladí nemají starosti a všechno jim leží u nohou. Měly jsme snad v tom krásném letním dnu důvod nevěřit?** Stála jsem na startu. Ten den, kdy na mém dortu hořelo osmnáct rovných svíček, se přede mnou konečně otevřel ten závod na dlouhou trať, jež se jmenovala život. Věděla jsem, že startovat můžu jen jednou a musím to zvládnout na první pokus. A když jsem se na písknutí odrazila z bloku, věděla...
Říkali jí Louis
Gita Hrdličková Říkali jí Louis, prý pocházela odněkud z Lille nebo Termoilles, ale málokdo o ní věděl něco víc. Introvert, řekla by moje maminka zkažená časopisy o psychologii, ale podle mne na ní víc sedělo „pošahanej cvok.“ Alespoň ji tak titulovali moji drazí spolužáci. Vážně, člověk může mít smůlu na telecí nebo slepičí třídu, ale soukromá škola pro děti bohatých byla v tomhle ohledu vyloženě kanál.A tak bylo docela záhadou, co tam dělala Louis. Povídalo se, že je její táta velké zvíře v podsvětí a že ji k nám uklízí, aby byla stranou a nepletla se mu pod nohy, ale na druhou stranu: taky se povídalo, že své prachaté rodiče (povoláním pohřebáky) odkráglovala a žije si na vysoké noze, protože jako jediná dcera všechno dědí. Telecím a slepičím...
Chladná
Bolest, ticho a zoufalství, jak porcelánová panenka bez vlásků, kráčím chodbou bez oken, nevnímám, kdy noc a den. *** Moje milovaná dcero, vím, že píši pozdě.Příliš dlouho jsem váhala. Příliš dlouho jsem se snažila najít slova, kterými bych ti pomohla pochopit. Marně. Neexistuje jazyk, ve kterém se dá vyjádřit veškerá má bolest a zoufalství. Těžko lze vysvětlit ten čin. Nežádám o ospravedlnění. Jestli nad námi bdí Bůh, vyslyší mé modlitby, se...
Obraz
Krátká povídka o lidském utrpení, smíření s ním a objevování minulosti. Pavel vkročil do starého činžovního domu na konci ulice, vystoupal po starých, hladce ošoupaných schodech do třetího patra a následně zaklepal na první dveře vlevo. Jakmile se dveře otevřely, zmizel za nimi v potemnělém bytě. Domovnice každý den vyhlížela mladého studenta, který navštěvoval nájemníka, jenž skoro nikdy nevycházel ven. Častokrát o tom přemýšlela, povídala s dalšími stejně zvědavými ženami z okolí, skoro neminul den aby nediskutovaly o této situaci. Jejich teorie, o tom co se děje v bytě starého pána, postupně narůstala do nenadálých rozměrů, ale žádná z nich nevěděla, kde se skrývá pravda. Starý pan Josef obýval svůj byt již padesát let, ven mnoho nechodil a pečlivě tajil svoji...
Moje jediná zpověď
Znáte ten pocit když chcete něco říct ale nemáte komu? … já už svého zpovědníka mám ale nepřála bych vám ho poznat… Mám se smát a nebo brečet? Mám snad lhát a nebo klečet? K čemu jsou city, když necítím, k čemu jsou činy, když nekonám, k čemu je láska, když nebolí, k čemu je smrt když neosvobozuje… Mám teď brečet či se smát? Mám svým slovům sílu dát? Mám teď konat velké činy? Kdo je však bez jakékoliv viny? Kdo zůstane sám a sám, kdo uteče z boje… Komu já svou lásku dám, nechci zůstat jenom tvoje… Nechci úděl bez viny. Nechci přání bez činů. Nechci srdce bez příčiny. Nechci lásku bez citů. Slov už já mám víc než dost, jsi jako ten dávný host. Který do duše mi dýku vrazil, všechny lásky z kopce srazil. Jak vyhnat tě teď můžu. bylo...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
